Recepty z kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové si asi mnozí představují následovně – vraž tam kopu vajec a půl kila másla. A byť se do historie kuchařského řemesla zapsala opravdu silně, alespoň pro nás, Čechy, Rettigová by asi nebyla ráda, že si ji pamatujeme hlavně jako autorku kuchařské knihy. Její ambice totiž sahaly mnohem výš...
Magdalena Dobromila Rettigová se narodila 31. ledna 1785 do smíšené česko-německé rodiny. Její matka Josefa byla Češka, ale otec Franz už podle jména Němec. Zemřel však velmi brzy, když bylo malé Magdalence teprve sedm let. Stejně jako otec zemřeli poměrně záhy i všichni její sourozenci. Přestože matka byla Češka, rodina mluvila německy, a to i po přestěhování do Plzně a poté do Prahy, kam příští buditelka národa dorazila už jen se svojí maminkou. Doba to určitě nebyla jednoduchá, a tak i dospívající dívka musela přiložit ruku k dílu, aby se obě uživily.
Nejvyšší čas na svatbu
Madgalena dorostla do věku, kdy už bylo načase, aby se také vdala. Bylo jí přece osmnáct let a o starší dívky mnoho mužů nestálo. Měla štěstí, seznámila se se spisovatelem a velkým vlastencem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem a jeho přesvědčení jí učarovalo. Stejně jako její vyvolený a později také manžel se začala zajímat o to, jak probudit český národ a nastartovat jeho sebevědomí. Pro svoje přesvědčení pracovala všude, kde se manželé a později rodina ocitla – a stěhovali se poměrně často. Její pokrokové myšlenky tak mohly slyšet ženy v Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou i v Litomyšli.
Podpora od manžela
Mladá paní Rettigová, jak se zdá, vyhrála svého muže v tehdejší loterii. Mnoho takových nebylo. Sudiprav svoji ženu podporoval, jak jen to šlo, a rozhodně nezastával tehdy běžnou teorii o ženě, dětech a kuchyni. A činil tak i u jejích literárních pokusů. A tady jsme u toho. Magdalena Dobromila Rettigová se snažila proniknout do světa literatury docela jiným žánrem, než bychom si mohli myslet.
Básně a braková literatura Dobromily Rettigové
Její doménou se měly stát básně, ale rozhodně by jí nevadilo, ani kdyby se prosadila i mezi prozaiky. Tam ale nemířila žádnou hlubokou literaturou. Publikovala v časopisech, vydala i několik knih povídek pro dospívající dívky, jako byl třeba svazek Mařenčin košíček. Šlo o červenou knihovnu, tedy žánr, který byl označován za brakový nebo podřadný. Ale dívky takové lehké příběhy rády četly. Jenomže i když tady snaha jistě byla, výsledky nebyly takové, jak by si představovala.
Rettigové čtenářské kroužky i vaření
Kromě literárních pokusů se ale Magdalena Dobromila věnovala i osvětě mezi ženami. Organizovala čtenářské kroužky, kde ženy a dívky diskutovaly o vlastenectví, ale také o své vlastní roli. Neznamená to ale, že by byla plotna u Rettigů pořád studená. Magdalena se dokázala při tom všem postarat i o domácnost a ještě uspořádat kurz vaření pro dívky z okolí. A právě s tím šlo už ruku v ruce sepsání Domácí kuchařky, kterou si pamatujeme a známe ji dodnes. Její velkou výhodou se stalo hlavně to, že byla napsána v češtině, což tehdy rozhodně nebylo běžné. Český jazyk se tak začal docela přirozeně šířit i do prostředí, ve kterém prozatím moc příležitostí nedostal.
V cíli – jinou cestou, ale přece...
Dá se říct, že se české buditelce z německy mluvící rodiny její záměr podařil. I když to nebylo prostřednictvím vznešených básní, ale poněkud „přízemnějších” receptů, dokázala pomoci rozšiřování češtiny mezi prosté lidi i do měšťanských kruhů. A tak se jí vlastně její sen splnil, i když trochu jinak, než si představovala…
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Magdalena Dobromila Rettigová
Eva Uhrová: České ženy známé a neznámé,