Vzpomínáte na strašidelnou černou sanitku? Patří mezi městské legendy, což jsou vlastně pohádky pro dospělé. Objevuje se v nich místní folklór a ve většině případů se předávají ústně. Zejména v době socialismu jich v Čechách bylo jako hub po dešti. Které patří mezi ty nejzajímavější?
Městské povídačky se od ostatních děsivých příběhů liší v tom, že se věnují věcem, se kterými se setkáváme každý den, anebo tomu, čeho se zrovna bojíme nejvíc. Za dob hlubokého socialismu to bylo nebezpečí jaderné války.
Kubánská krize v Čechách
Před šedesáti lety byla Kubánská krize celosvětovým problémem. Hrozilo totiž, že dojde k jadernému konfliktu. Vše začalo v roce 1962, kdy byly na Kubě rozmístěny sovětské rakety středního doletu. Tím komunisté reagovali na Turecko, kde své rakety umístili zase Američané.
U nás tehdy vznikla fáma, že abychom se účinně bránili proti jadernému výbuchu, musíme se schovat v sudu plném soli. Jen tak přežijeme výbuch atomovky. Samozřejmě, šlo o holý nesmysl, přesto byste v té době nekoupili v Praze sůl. Byla totiž okamžitě vyprodána...
Tajné chodby v pražském metru
Další hojně rozšířenou legendou byla ta o pražském metru. Mají v něm být tajné tunely určené pro vládní představitele a bezpečnostní složky. Hrad byl prý propojený se stanicí metra Malostranská nebo s hotelem Praha v Dejvicích. A na letiště Kbely měla vést masivní podzemní čtyřproudová dálnice.
Paradoxně ale nejde o úplnou smyšlenku. K výstavbě podzemního objektu na Klárově došlo v roce 1952, dokončen byl o osm let později. Vstup se nachází v těsné blízkosti Strakovy akademie. Původně mělo jít o chráněné pracoviště československé vlády a Ústředního výboru KSČ. Práce probíhaly v utajení, jako součást stavby Stalinova pomníku. V sedmdesátých letech převzal správu nad objektem dopravní podnik. Poté sloužil potřebám civilní obrany. Veřejnosti zůstal utajen až do povodní v roce 2002. V současnosti je z krytu technické muzeum.
Hanbatá Česká televize
V sedmdesátých a osmdesátých letech se vedlo městským legendám nejlépe. Většina lidí totiž prožívala dvojí život. Ten první byl oficiální s „loajalitou” k režimu. Druhý, soukromý, se žil s rodinou a přáteli. A právě v soukromí se spekulovalo o tom, co je vlastně na Západě. A k tomu patřila i absence povědomí o erotice, pornografii a její následné mytizaci.
Někdo tak vymyslel legendu, že Česká televize pouští do éteru lechtivé kazety, tedy konkrétně její technici. Mělo se tak dít v době, kdy bylo vidět na obrazovce pouze zrnění anebo monoskop. Kolik lidí tomu uvěřilo, není známo. A asi ani nikdy nebude. Tohle totiž není věc, ke které by se někdo rád přiznal.
Zdroje informací:
Goethe.de: Městské legendy v Česku