Národní divadlo patří mezi naše nejdůležitější národní symboly. Jeho základní kámen byl položen 16. května 1868, čímž vlastně započala snaha vlastenců vybudovat pouze české divadlo. Věděli jste, že základní kámen Národního divadla ve skutečnosti není jenom jeden? A proč se Jan Neruda nevyjádřil ohledně stavby zrovna lichotivě?
Pokládání základního kamene Národního divadla provázela velká sláva. Již dva dny předtím se do Prahy sjelo okolo pětadvaceti tisíc diváků. Následující den dorazilo do hlavního města čtyřiadvacet speciálních vlaků. A v samotný den pokládání přibylo v Praze dalších šedesát tisíc lidí.
Základní kameny Národního divadla
Málo se o tom ví, ale základních kamenů Národního divadla je ve skutečnosti několik. Ten, který pochází z Louňovic nedaleko Říčan, má v sobě navíc jeden bonus. Ale hezky popořadě. Základní kameny můžeme najít zazděné v jedné ze stěn rozlehlé sklepní místnosti Národního divadla. Na některých z nich jsou vyryty i názvy míst, odkud byly dovezeny, ty nejdůležitější jsou ale označeny čísly 1, 2 a 3.
Kámen číslo jedna pochází z Radhoště. Je to tedy takový zástupce Moravy. Dvojka byla dovezena z Řípu. Jde o čedič. A nakonec trojka, ta pochází z již zmíněných Louňovic. Co je na ní tak zvláštního? Architekt Josef Zítek vymyslel, že se do tohoto kamene vloží schránky se zakládací listinou a kamínky z vězení, kde pobýval Jan Hus. U prvních dvou kamenů taková schránka nešla vytvořit.
Národní divadlo a Bedřich Smetana
Symbolické poklepání na základní kámen Národního divadla si nenechaly ujít významné osobnosti z oblasti kultury, politiky i vědy. Celkem se jich na ceremoniálu vystřídalo 42. Avšak tou největší "celebritou" byl zřejmě hudební skladatel Bedřich Smetana. Ten poklepání doprovodil slovy: „Hudba všem Čechům."
Dále vystoupil herec, režisér a výtvarník František Karel Kolár. Nechyběl ani historik, politik, spisovatel a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života, "otec národa" František Palacký. A nesmíme zapomenout ani na novináře, politika a radikálního českého demokrata Karla Sladkovského.
Remcal Jan Neruda
Povolení ke stavbě a další nezbytnosti, které předcházely tomu, než se mohly dovézt základní kameny, trpce okomentoval novinář a literát Jan Neruda, který tak srazil hřebínky věčným optimistům.
„Na všechen způsob bude mít naše divadlo tu slávu, že jeho stavba trvala nejdýl ze všech divadel na světě! A bude-li konečně jednou dostavěno, což se řadou nepředvídaných náhod přece snad může někdy přihodit, budou dávno mrtvi už i vnukové těch, kteří na divadlo přispívali proto, aby se v něm hrálo, a nikdo se nebude více pamatovat, proč byla budova ta vlastně vystavena. Jde to s naší stavbou divadelní kupředu jako s českou politikou a jako se vším u nás," nechal se slyšet Neruda.
Náladu si ale nenechala zkazit paní Stolařová, které tehdy byly čtyři roky. O průběhu slavnosti se v archivu Českého rozhlasu dochoval vzácný záznam. Když bylo po parádě, chtěla si také poklepat na základní kámen. Jeden z pořadatelů holčičce vyhověl, dal jí do ruky kladívko a řekl: „Tak si zaklepej pro štěstí." A zaklepala. Třikrát.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Národní divadlo
Irozhlas.cz: Základní kámen Národního divadla pochází z Louňovic. Osobnosti na něj poklepaly před 150 lety
Plus.rozhlas.cz: Položení základních kamenů Národního divadla, jeden z nejšťastnějších okamžiků v českých dějinách