Pro nacisty byla Američanka Virginia Hall "nejnebezpečnější ze všech spojeneckých špionů". Na její dopadení tak vyslali zástupy dvojitých agentů. Její tvář, přesněji jedna z jejích tváří, byla na plakátech po celé Francii, přesto zůstala na svobodě.
Její případ dostal na starost "řezník z Lyonu", gestapák Klaus Barbie. Ten z toho měl pořádný bolehlav. Nikdy se mu nepodařilo odhalit její skutečnou národnost ani pravé jméno. Kvůli tomu prý jednou ve vzteku vykřikl, že by dal cokoli za to, aby tu kulhající kanadskou mrchu dopadl. A to byla další mýlka, Virginia nepocházela z Kanady.
Nekonvenční život Virginie Hall
Virginia Hall se narodila 6. dubna 1906 v Baltimoru ve státě Maryland. Jak sama později přiznala, již od jejích raných let s ní "šili všichni čerti". Její matka ji sice prosila, aby se provdala za bohatého muže a přivedla opět příjmení Hall na výsluní, Virginia jí na to ale zvysoka kašlala. Místo večírků raději chodila na lov, sukni vyměnila za kalhoty a jednou dokonce přišla do školy s živými hady obtočenými okolo zápěstí.
Byla výstřední, ale zároveň patřila mezi nejlepší studenty. Zvolili ji prezidentkou třídy a šéfredaktorkou školních novin na Roland Park Country School. Po maturitě nastoupila na Radcliffe a Barnard Colleges, tam se ale začala hodně nudit. Nevzrušující prostředí akademiků jí nesvědčilo. Takže se raději vydala do Paříže a Vídně. Francoužštinu ovládala skvěle.
Na cestách stačila vystudovat ekonomii a mezinárodní právo. A našla si čas i na lásku v podobě mladého důstojníka polské armády. K tomu se naučila hovořit německy, polsky, italsky, rusky a španělsky. Když se tak v roce 1929 vrátila do Baltimoru, byla z ní emancipovaná moderní Evropanka.
Sexismus jako překážka v kariéře
Virginia vždy snila o tom, aby se z ní stala diplomatka a poté velvyslankyně. Věřila, že se svou znalostí jazyků a procestovaným světem se pro tuto pozici perfektně hodí. Jenomže tehdejší washingtonská diplomatická komunita byla ryze mužská a její členové nehodlali ve svých řadách tolerovat ženu. Bohužel tak byla její žádost o místo opakovaně zamítnuta.
Po otcově smrti se jí podařilo alespoň zajistit práci úřednice na americkém velvyslanectví ve Varšavě. O několik měsíců později se pak přestěhovala do Turecka. A právě tam přišla během lovecké výpravy o levou nohu. Ránu po nešťastně vystřelené kulce zachvátila gangréna a jen rychlá amputace jí dokázala zachránit život. To ji ale neodradilo od profesního života. Brala to jako novou příležitost stát se diplomatkou. Jenže ji opět odmítli, a to kvůli bizarnímu pravidlu, že tuto profesi nesmí vykonávat lidé s protetickou náhradou končetiny.
Špion spojenců
V roce 1940 Hall rezignovala na diplomatické služby a nechala se naverbovat do 9. dělostřeleckého francouzského pluku jako řidička sanitky. Když ale Němci prorazili Maginotovu linii a došlo ke svržení vlády, uprchla do Londýna. Tam dostala od své známé číslo, kde se mohla ucházet o práci přispívající k boji proti nacismu. Myslela si, že půjde o další místo řidičky, k velkému překvapení se však dovolala do přísně tajné britské zpravodajské agentury Special Operations Executive.
Téměř okamžitě byla přijata k výcviku se zbraní, v sabotáži, kamufláži a špionáži. Pod krycím jménem "Germaine" byla poslána zpět do Francie, kde shromažďovala informace o německých operacích a pomáhala organizovat ozbrojený odpor. O rok později vytvořila síť agentů a odbojářů pod názvem HECKLER. Ze základny v Lyonu, tedy přímo pod nosem Klause Barbieho, vysílala spojenecké agenty do francouzského podzemí a koordinovala dodávky zbraní.
Horká půda pod nohama
Virginii hrozilo po celou dobu obrovské nebezpečí. Z více než 400 agentů se jich čtvrtina nevrátila. V listopadu 1942 musela prchnout do Španělska. Podezříval ji totiž francouzský kněz a informátor Robert Alesh. Po krátkém pobytu ve vězení za nelegální vstup do země se ozvala americkým úředníkům, kteří zajistili její propuštění.
Pro britskou agenturu se stala kompromitovanou osobou, své služby tak nyní nabídla Úřadu strategických služeb, jenž byl předchůdcem Ústřední zpravodajské služby. S novým kódovým označením "Diane" se stala zástupkyní mladšího a nezkušeného důstojníka úřadu. Vystupovala rovněž pod novou identitou Marcelle Montagne, francouzské venkovanky. Kvůli tomu si musela obarvit vlasy na šedivo, stáhnout je do nepříliš vábivého drdolu a nechat si upilovat zuby, aby skutečně vypadala jako obyvatelka vesnice.
Během roku 1944 se agentuře podařilo přerušit šestnáct železničních tratí, vykolejit osm vlaků, vyhodit do povětří čtyři mosty, přerušit veškeré telefonní spojení v dané oblasti a zabít osmdesát Němců. Sami přišli "pouze" o dvanáct mužů.
Po válce obdržela francouzský Válečný kříž a americký kříž za vynikající službu. Žádná jiná žena tuto medaili za působení ve druhé světové válce nedostala. Ale ani tyto ohromující výsledky jí nepomohly v překonání bariér. Jako úřednice vydržela až do roku 1966, poté se stáhla na farmu v Marylandu, spolu se svým manželem, poručíkem Paulem Goillotem. Zemřela ve věku 76 let.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Virginia Hall
Allthatsinteresting.com: The Incredible Story Of Virginia Hall, The One - Legged Spy Who Tormented The Nazis