Nejšílenější jídla středověku: Nadívaného ježka zapíjeli pivem z kohouta

Při procházení středověkých kuchařek bychom zjistili, že i tehdy byl oblíbenou přílohou chléb, kaše či těstoviny. Masové pokrmy však byly někdy poněkud zvláštní. Chudí lidé si na to museli nechat zajít chuť, šlechta měla všeho dostatek. Třeba grilovaných koček, labutí nebo ježků. Co hrdlo ráčí...

Mohlo by Vás zajímat:

Nejzvrácenější metody mučení ve středověku: Ušlapání slonem i vikingský krvavý orel

Pečená labuť a další ptáci

Ve 14. století byla pečená labuť skutečnou pochoutkou. Existovaly dva způsoby na přípravu. Buď se uvařily a pomlely její vnitřnosti spolu s chlebem, zázvorem, krví a octem, nebo se pták stáhl z kůže a upekl na rožni. V druhém případě však byla labuť po upečení znova navléknuta do kůže i s peřím a takto naservírovaná nedočkavým hostům.

Za stejnou delikatesu byl považován i páv. Nepekl se položený, ale vztyčený, jako by byl stále naživu. Jeho maso mělo prý vydržet až třicet dní, stolovníci si ho tak mohli vychutnat i dlouho po slavnostní hostině. Tu mimochodem zapíjeli mokem z dalšího ptáka – kohoutím pivem. A jak se v džbánku octl pán kurníku? Rozdrcené kohoutí maso se spolu s rozinkami, muškátovým oříškem a datlemi uložilo do pytle, který se následně ponořil na šest až sedm dnů do piva. Výsledná tekutina byla stáčená do džbánů a po měsíci již bylo možné začít ochutnávat.

Mohlo by Vás zajímat:

Mučicí praktiky středověku: Vaření v kotli, lámání kolen i vykuchání

Velikonoce s ovčím penisem

Penis nešťastného býložravce bylo potřeba důkladně vyčistit, naplnit žloutky z deseti vajec, přidat šafrán, mléko a tuk. Nakonec posypat zázvorem, skořicí a pepřem. A máme vyřešený slavnostní oběd na Velikonoce. Pakliže bychom chtěli něco levnějšího, zvolíme takzvané odpadky, aneb co dům dal. Kuřecí hlavy, nohy, játra a žaludky. Do vývaru přidáme pepř, skořici, hřebíček, petržel a šalvěj.

Aby nebylo žaludek zvedajících pokrmů málo, oblíbenou pochoutkou byla i ryba podobná pijavici – mihule. Její hlava je prakticky jedna velká přísavka. Na stolech se objevovala zejména v bezmasých dnech. A v oblibě ji měl i anglický král Jindřich I., který si mihuli prý dopřával téměř každý den.

Mohlo by Vás zajímat:

Tanec svatého Víta: Nemocní propadali davové hysterii, někteří se prý utančili až k smrti

Čtyři nohy na talíři

Recept na přípravu chlupatého domácího mazlíčka, tedy kočky, je zcela jednoduchý. Nejprve odřízneme hlavu, neboť její konzumace by prý zapříčinila ztrátu smyslů a úsudku. Následně tělo očistíme a vyvrhneme. Avšak pozor. Poté se musí kočka na den a noc zahrabat do země. Až pak ji můžeme grilovat nebo vařit ve vývaru z česneku.

Středověcí kuchaři si dokázali poradit nejen s roztomilostí potravy, ale také s jejími ostny. Třeba ježky nejdříve vykuchali a nacpali nádivkou, poté je začali péct. Hostům byli ježci podáváni buď s pečivem, nebo omáčkou. Co ale dělat, když se ježek stočí do klubíčka a nelze jej vyvrhnout? Dobové kuchařky radí, že je ideální hodit jej do vařící vody...

Zdroje informací:

Allthatsinteresting.com: 15 gross medieval foods that people actually ate

Galerie Středověká jídla: Co všechno byla delikatesa?

+ 3 fotky + 4 fotky