V carském Rusku nebyla nouze o bohaté a zvrácené aristokraty, kteří si mysleli, že si se svými nevolníky mohou dělat vše, co se jim zlíbí. Jak kdysi napsal osvobozený rolník Alexandr Nikitenko, urození páni vládnoucí stovkám poslušných otroků se ve skutečnosti stali otroky svých závislostí.
Podobné názory zaznívaly stále častěji. Bylo jasné, že absolutní moc nad životy desítek či stovek lidí povede k excesům. Navíc většina šlechticů nebyla vzdělaných, a tak je ani nenapadlo, že dělají něco špatně. Nikdo se jim totiž neodvážil říci ne.
Lidské sochy
Panství jistého hraběte proslulo nádhernými, a hlavně realistickými sochami antických bohů a bohyň. Když však jednoho dne přišla k aristokratovi neohlášená skupinka návštěvníků, s hrůzou zjistili, že všechny skulptury jsou pryč. Nebyly totiž z mramoru, ale z masa a kostí. Šlo totiž o jeho nevolníky. Zrovna byl čas sklizně, tak museli jít na pole. Jinak stáli na podstavcích, nazí a natřeni bílou barvou. Kdo se pohnul, byl ztrestán holí.
Chtěl si poslechnout slavíky
Hrabě Razumovský byl mnohem větší šílenec. Podle webu Wielkahistoria.pl nechal během jednoho jarního tání usmrtit více než tisícovku nevolníků. Z jejich těl pak nařídil vytvořit jakýsi provizorní most, po němž mohl přejít na druhou stranu řeky. Proč? Na opačné straně se totiž ve stromech sdružovali slavíci, jejichž zpěv si chtěl za každou cenu poslechnout.
Deset tisíc políbení ruky
Zbohatlík Piotr Sobakin, kterého si zamilovala i Kateřina Veliká, byl zase posedlý tím, aby jej jeho poddaní uctívali. Během Letnic nahnal na dvůr všechny nevolníky, celkem asi 10 000 lidí, a přikázal jim, aby mu každý z nich políbil ruku. Rolnický orchestr mu měl zase zahrát Sto let ať žije nám a dělostřelci vystřelili na jeho počest salvy.
Živý les
I slavný boháč Alexej Pleszczjewský měl své excesy. Jeho manželka si přála k narozeninám les, a tak ho šlechtic nechal přes noc vyrůst na místě, které předtím zelo prázdnotou. Další den ráno si hosté jen nevěřícně mnuli oči. Jak to dokázal? Ještě podivnější bylo, když se náhle před oslavenkyní celý háj poklonil. Ve skutečnosti se za hustými větvemi ukrývali rolníci.
Portrét s amory
Živý les nebyl jedinou atrakcí narozenin šlechtičny. Během hostiny se mohli hosté pokochat obrazem, který se jim naskytl s pomocí takzvané camery obscury, jinak též temné komory, jež byla předchůdcem fotoaparátů. Viděli na něm podobiznu oslavenkyně, okolo které poletovali živí amorové. Princip byl jednoduchý. Na louce, jenž se nacházela naproti přístroji, byl vytyčen kruh, po jehož obvodě běhaly děti rolníků převlečené za andílky. Do vnitřku kruhu byl zase postaven ženin portrét. A iluze byla dokonalá...
Zdroj informací:
Wielkahistoria.pl: Największe ekscesy i ekstrawagancje rosyjskich arystokratów