Rodinu starověrců Lykových vyhnal na Sibiř Stalinův brutální režim. Život v naprosté izolaci je odstřihl od veškerého světového i společenského dění. Netušili nic třeba o druhé světové válce, v níž padlo okolo 62 milionů lidí...
V červnu roku 1978 si poblíž řeky Abakan všimli geologové, jenž hledali ložiska železné rudy, že se na nedalekém úbočí hory nachází chatrč se zeleninovou zahrádkou. Bylo to velmi neobvyklé, neboť nebylo zvykem, aby v nekonečné tajze žili nějací lidé. Zvědavost jim nedala spát, a tak se rozhodli záhadné obydlí navštívit. Naproti jim vyšel bosý stařec v záplatované košili a kalhotách. Když pozval geology dovnitř, nečekalo je tam zrovna hezké přivítání. V rohu se krčily dvě ženy, přičemž jedna z nich křičela: „Je to trest za naše hříchy!” Izolace a silná víra dokáží udělat s lidskou psychikou divy.
Směr Sibiř
Neobvyklá historie Lykových se začala psát ve třicátých letech 20. století. Mladí manželé Karp a Akulina si na začátku kolektivizace uvědomili, že nastal konec jejich poklidného života. Poslední kapkou bylo, když jeho bratra zabili sovětští vojáci. Rozhodli se proto přestěhovat na Sibiř. Byla to neosídlená oblast, kde měli velkou šanci, že si jich úřady nebudou všímat.
Stěhovali se velmi nalehko. Vzali si jen svěcenou vodu, ikony, modlitební knížky a semena rostlin. Brzy si na nové, drsnější podmínky zvykli. Střechu nad hlavou měli a jídlo si také dokázali vypěstovat. Záhy ke dvěma dětem, Savinovi a Natalii, přibyla ještě Agafja a Dmitrij. Jejich hlavní potravinou se staly brambory, které sušili na březové kůře nebo na střeše. Sklep byl kvůli vlhkosti pro skladování nevhodný.
Skromné menu obohatili o to, co našli v blízkém okolí: borůvky, houby a kopřivy. Občas se podařilo ulovit několik ryb nebo skolit losa či jelena. To pak nastaly skutečné hody. Když dětem zrovna nekručelo v břiše, snažila se je jejich matka Akulina vzdělávat. Naučily se číst a psát, po její smrti se jim však neměl kdo věnovat.
Sůl nad zlato
Co rodině Lykových nejvíce chybělo? Byla to sůl. Od geologů si nevzali nic jiného než právě chlorid sodný. A možná právě díky tomu začali mužům věřit. Ti se pak dozvěděli, že neobvyklá rodina neví nic o druhé světové válce. Jednoduše nevěděli, že tento globální konflikt vůbec vypukl. Všechny jejich znalosti byly založeny pouze na tom, co se psalo ve svatých knihách. Když spatřili letadlo, považovali jej za “železného ptáka”.
Siberian hermit, 75, who ‘lives in 18th century’ refuses to be moved by Space Age. Agafya Lykova rejects leaving her remote house even though debris from coming rocket launch could fall dangerously close https://t.co/7XBSZebfFn pic.twitter.com/XUAAVeDkcn
— The Siberian Times (@siberian_times) June 21, 2019
Geologové je pozvali do svého patnáct kilometrů vzdáleného tábora. Karp nejprve nabídku odmítal, pak se zničehonic objevil i se svou rodinou. Celou cestu ušli naboso. Pohoštění ale odmítli. Přinesli si chleba a ořechy. K pití jim postačila jenom voda. Kdyby však tušili, co se pak stane, asi by do tábora nikdy nedošli.
Život v osamění
Podzim roku 1981 se u Lykových nesl ve znamení smrti. Savin, Dmitrij i Natalia umřeli na zápal plic. Spekuluje se o tom, že se nakazili právě od oněch geologů. Kvůli dlouhé izolaci se s tím jejich imunitní systém nedokázal poprat. A léky odmítali. O sedm let později zemřel i otec. Sovětská společnost byla rozdělena na dva tábory. Jeden je obdivoval, druhý považoval za blázny.
Přežila pouze Agafja. Stěhovat se nehodlala, neboť život v divočině je prý z hlediska duchovna nejlepší. Nevadí jí ani teploty padající až k mínus padesáti stupňům. Nehrne se do města, ovšem není divu. To nejbližší je od ní vzdáleno dva týdny chůze. Nebylo by to ani bezpečné. Prakticky jakýkoli virus je pro ni životu nebezpečný.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Lykov family
Ciekawostkihistoryczne.pl: Nie wiedzieli nawet o wybuchu II wojny światowej! Ta rodzina przez 40 lat żyła odcięta od cywilizacji