Legendární letkyně Amelia Earhartová splňovala ve své době sen mnoha emancipovaných žen. Za to si vysloužila obdiv něžného pohlaví i opovržení mužů. Až na jednoho!
Amelia Earhartová (1897 – 1937) patří k legendám letectví. Sesbírala řadu cen a v roce 1928 jako první žena přeletěla Atlantský oceán. Její smrt je dodnes opředena tajemstvím. Zmizela nad Tichým oceánem 2. července 1937, úředně byla prohlášena za mrtvou až 5. ledna 1939.
Zoufalství osudového muže
Americký vydavatel George Putnam byl prototypem moderního muže, který na své ženě, pilotce Amelii Earhartové, obdivoval právě její nespoutanost a odhodlání postavit se konvencím. A právě on stál toho rána 2. července 1937 na ranveji na Howlandově ostrově uprostřed Tichého oceánu a těšil se, až se zase potká se svou láskou…
Amelia tu měla naplánované mezipřistání, než se zase vydá na leteckou cestu kolem světa. Všichni čekali, až se Amelin stroj objeví nad mraky, když radista zachytil signál z jejího letadla: "Musíme být nad vámi, ale nevidíme vás. Dochází nám benzín. Nedařilo se nám spojit se s vámi. Letíme ve výšce tisíc stop."
Když se snažil navázat zpětné spojení, nepodařilo se to. Až skoro za dvě hodiny se Amelia ozvala ještě jednou. V 8:45 se rozezněl její hlas: "Máme polohu 156-137... Pohybujeme se na sever a na jih."
A to byla poslední slova, která nejen její manžel od Amelie slyšel. Letadlo ani ji samotnou již nikdy nikdo nespatřil a její zmizení dodnes patří k největším světovým záhadám – přestože se záchranné akce k nalezení letadla rozeběhly okamžitě a staly se největším vzdušným a námořním hledáním v námořní historii Spojených států.
Konec pátrání
Dne 19. července, po prohledání 250 tisíc čtverečních mil oceánu, americká vláda akci odvolala. Stála ji čtyři miliony dolarů. George se ale nevzdával a v hledání své milované ženy pokračoval na vlastní pěst i náklady. Ani jemu se však nepodařilo byť jen trosky letadla najít. Roku 1938 tak nechal na památku Amelie postavit na Howlandově ostrově maják…
Rebelka od mládí
Amelie nebyla vůbec klidné dítě. Narodila se do velkého luxusního domu ve městě Atchistonu v Kansasu. Její rodina byla ve městě velmi známá. Nicméně, jak rodinná tradice na přelomu století velela, rozhodné slovo měli muži. A to se bojovné a statečné Amelii nelíbilo.
Její dětství bylo poznamenáno autoritářstvím a také jednou velkou tragédií. Otec se stal manažerem železnice, svůj úkol a s ním spojenou zodpovědnost bohužel nezvládal, takže začal pít. Jeho alkoholismus byl pro rodinu zdrcující, proto se paní Earhartová rozhodla muže opustit. Pro Amelii začala úplně nová etapa života.
Vášeň pro křídla
Amy Earhartová, matka budoucí slavné pilotky, vzala Amelii i její sestru Muriel do Chicaga, kde děvčatům zaplatila elitní vzdělání. Amelie studovala na soukromé střední škole a později přešla do Kanady, kde nejdříve nastoupila jako zdravotní sestra a později se zapsala v Ontariu na univerzitu.
Tu už ale nedodělala, protože její vášní se stala letadla. Navštívila výstavu letadel v Kalifornii a už o šest měsíců později, přesně 22. října 1922, si koupila první letadlo. Byl to dvojplošník Kinner Airster, který pojmenovala Kanárské ostrovy. O rok později získala licenci jako ženská pilotka a její hvězdné kariéře (bohužel s tragickým koncem) nestálo nic v cestě.
Já ji prostě zbožňuji
George Putnan se chystal napsat o slavné ženské letkyni knihu. A tak si jednoho dne sedl vedle Amelie do letadla. Začal tím nejen let, ale i jejich velká láska.
Nutno dodat, že George to s neoblomnou rebelkou vůbec neměl jednoduché. A to i přesto, že to byl na svou dobu velmi pokrokový muž. Uznával ženská hnutí, právo na emancipaci a na ženách ho místo fyzické krásy přitahovala spíše inteligence a zapálení pro věc. Jenže na trochu chladnou pilotku si přeci jen nepřišel. Trvalo mu dalších šest měsíců, než svolila jít s ním na večeři. I tam George málem pohořel. Chtěl být galantní a ženě svých snů koupil květiny. Ona mu je ovšem hodila na hlavu.
Získal ji teprve poté, co jí na další schůzku přinesl model jejího dvojplošníku, který nechal na zakázku vyrobit. Tehdy Amelie zjihla a s pohledným publicistou začala chodit.
Ano až napošesté
Kdo by si ale myslel, že to měl George s Amélii po počátečních potížích už jednoduché, mýlí se. Musel se denně potýkat s její nezkrotnou povahou. Podle některých zdrojů byla i žádost o roku prubířským kamenem jeho odvahy. V průběhu dvou let se jí musel zeptat celkem šestkrát, než řekla ano.
Amelie a George se vzali po třech letech známosti 7. února 1937. Svatba byla na svou dobu velmi bizarní. Nevěsta měla hnědý kostým, chyběla svatební kytice a obřadu se účastnili jen dva svědci, matky obou snoubenců, dva synovci a dvě kočky.
Oba snoubenci si navíc nechali svá původní jména. Po svatebním obřadu byl jen krátký čajový dýchánek a už se jelo na letiště. I "medové týdny" spojené se svatební cestou chyběly, protože Amelie měla naplánovaná se svým letounem tzv. cross-country turné.
Život s ní byl boj, ale krásný
Už od počátku bylo jasné, kdo má v páru navrch. Ne že by Amelie dávala najevo nadřazenost, ale měla už dobyté své místo na slunci, takže se ho nechtěla vzdát. Pár se tedy dohodl, že nebude mít děti. Hlavně proto, že se Amelie chtěla zcela oddat létání. George se podvolil a spolu s ní plánoval nové a nové akce k překonání rekordů. Podporoval ji i v nápadu obletět svět. V nápadu, který se bohužel oběma stal osudným. A přesto nikdy nelitoval.
"V prvních letech jsem si vyčítal, že jsem své lásce v jejím bláznivém nápadu obletět svět nezabránil, ale dnes vím, že to bylo správné. Dříve nebo později by to udělala stejně. Jsem rád za ty roky, které jsem mohl být po boku tak výjimečné ženy a podporovat ji. Stále na ni myslím a kdykoli zvednu oči k nebi, vidím ji. Vím, že tam je a čeká na mě," vyprávěl George Putnam jen měsíc před svou smrtí v Torontu v roce 1950.