Silas Weir Mitchell je považován za otce americké neurologie. Coby uznávaný lékař nervových chorob vymyslel takzvanou odpočinkovou léčbu, jenž měla mít blahodárné účinky na ženy trpící nervozitou. Bylo to ale skutečně k jejich prospěchu, nebo se tato metoda zcela minula účinkem?
Odpočinková léčba spočívala v izolování pacientky od všech vnějších vlivů. To by se na první pohled mohlo jevit jako dobré řešení. Jenomže pak vyšla povídka Žlutá tapeta od Charlotte Perkins, která byla pacientkou neurologa Mitchella, a rázem se vše změnilo. Pobyt v podkroví totiž popsala jako velmi nehumánní.
Jak vyléčit migrénu
Silas Weir Mitchell se narodil 15. února 1829 ve Filadelfii. Svou lékařskou kariéru zahájil jako chirurg v nemocnici Turners Lane, kde se specializoval na nervová onemocnění. Později se na tomto oddělení stal primářem. Zpočátku mezi jeho pacienty patřili i vojáci, zrovna totiž probíhala Občanská válka, později se však začal soustředit výhradně na ženy.
This is Dr. Silas Weir Mitchell, mentioned in The #YellowWallpaper and former President @CollegeofPhys pic.twitter.com/09RGD1ov3V
— Mütter Museum (@MutterMuseum) April 13, 2016
Zajímaly ho pacientky, kterým byla diagnostikována nespavost, úzkost, migréna a deprese, což šlo ruku v ruce s psychickým i fyzickým vyčerpáním. Jenomže diagnostika těchto problémů se rovnala chůzi na velmi tenkém ledu. Některé ženy měly skutečně tyto problémy, jiným byly přiřknuty jen kvůli tomu, že se odmítly podřídit svému manželovi.
Zrod odpočinkové léčby
Nařízená odpočinková léčba pak v reálu vypadala takto: izolace po dobu šesti až osmi týdnů, klid na lůžku, elektroléčba, masáže a strava s velkým obsahem tuků. A abychom nezapomněli, vše probíhalo doma, čili jinými slovy šlo o domácí vězení. Mitchell věřil, že když se žena vykrmí, přestane ji bavit odporovat. Proto doporučoval denně dva i více litrů tučného mléka, což je dle soudobých standardů alarmující množství. Také se snažil v ženách potlačit jakoukoli touhu po seberealizaci. Tužka, pero a štětec byly tabu.
Odpočinková léčba pro muže
Zatímco odpočinková léčba pro ženy je poměrně známá, mužská verze je trošku zapomenutá. Možná proto, že se s mužskými pacienty zacházelo zcela jinak. Mitchell v tomto případě volil aktivní odpočinek, pacienty posílal na lov, otužování v přírodě a podobně. Úzkostliví muži si měli navíc o svých prožitcích vést deník a často se zapojovat do intenzivních fyzických činností.
Díky tomu se jim nemělo zlepšit jen duševní zdraví, ale také fyzička. Svalnatá postava byla v té době velmi žádaná. Větší sebevědomí jim navíc mohlo zajistit mnohem lepší uplatnění na trhu práce, nebo postup ve stávajícím zaměstnání. Současní historici proto mají jasno. Odpočinková léčba pro ženy byl jasný akt nenávisti vůči něžnému pohlaví.
Poskvrněná pověst slavného lékaře
Mitchell byl bezpochyby skvělý lékař. Napsal řadu odborných textů a jeho přínos k rozvoji chirurgie je nepopiratelný. Vynalezl také pojem fantomová končetina, což je stav, kdy člověk stále cítí ztracenou ruku nebo nohu. Jeho pověst však byla natrvalo poskvrněna kvůli neetickému přístupu k ženám. Fakt, že měřil dvojím metrem, mu již nikdo neodpáře.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Silas Weir Mitchell
Historicmysteries.com: Silas Weir Mitchell and the Rest Cure: Brilliant Doctor or Cruel Tyrant?