Když velení Rudé armády přemýšlelo nad tím, jak povzbudit své vojáky v nejtěžších chvílích druhé světové války, rozhodlo se každému z nich dávat denní příděl vodky. Nešlo o nic nového, tradice "motivovat" vojáky alkoholem sahá daleko do minulosti.
Východní fronta připomínala peklo. Dělostřelecké bombardování a nálety, děsivé útoky tanků a spousta mrtvých. Zachovat si v takových chvílích fyzickou i duševní sílu bylo velmi obtížné. Ostatně ani Němci nebyli v tomhle pozadu. Sami pili pálenku, nebo požívali pervitinové tablety. Šlo o uklidnění nervů a snížení potřeby spánku a jídla.
Alkohol u ruských vojáků
Zvyk dávat ruským vojákům na odvahu alkohol existuje již od starověku. V 18. století měl každý z nich nárok na tři sklenky chlebového vína týdně. Po katastrofální porážce Ruska v roce 1908 však byl veškerý alkohol zakázán. Kdo se jej nemohl zříci, dostal vyhazov, nebo stanul před vojenským soudem.
Kořalka se do řad ruských vojáků vrátila až v bitvě s Finskem. Alespoň částečně zahřát se měli 100 mililitry vodky a 50 gramy sádla. Posádky tanků dostávaly dvojitý příděl a piloti se zase mohli těšit z koňaku. Po tomto konfliktu se tok alkoholu opět zastavil. Ale ne na dlouho. Za rok a půl se začalo pít znovu.
Alkohol za odměnu
Pití pomáhalo zejména mladým vojákům, ti starší a otrlejší raději vyměnili alkohol třeba za cukr. Podle nich bylo důležitější jídlo. A navíc se mladící posilnění vodkou vrhali do boje a rychle umírali. Zkušenější vojáci to raději s alkoholem nepřeháněli.
Normy pro příděl vodky se neustále měnily. Od května 1942 ji dostávali pouze ti, kteří se vyznamenali v bojích. Mohli se těšit z dvojnásobného přídělu. Ostatní dostali vodku pouze o svátcích.
Vodka u Stalingradu
Svým zahřívajícím účinkem zachránila vodka i spoustu životů. Jak řekl nadporučík Fedor Ilčenko, který u Stalingradu zajal polního maršála Friedricha Pauluse, byl to často jediný způsob, jak se chránit proti chladu a omrzlinám. Spoustu dní totiž strávili na otevřeném poli a na holé zemi.
Jednotky bránící Kavkaz byly naopak odměněny místními víny. Po Dni vítězství byl tento stimulant definitivně zrušen. U některých důstojníků ale “zlozvyk” přetrval i nadále. Nedokázali si představit, že si dají oběd bez svých 100 mililitrů, z nichž se často stalo ještě mnohem více...
Zdroj informací:
Rbth.com: How vodka helped the Red Army defeat the Nazis