Panny byly ve středověku skutečně žádané. Jejich neposkvrněnost dokázala dělat divy, prý to přilákalo i jednorožce. Proto bylo panenství střeženo za každou cenu. A pokud se přece jen neuhlídalo, muselo se fingovat...
Někdy prostě otcové své dcery neuhlídali. Pak museli narychlo vymyslet, jak přesvědčit budoucího ženicha o tom, že je jeho nevěsta doposud netknutá. Dnes se to může jevit jako nesplnitelný úkol, ve středověku však postačilo oslovit správnou osobu. Jednou takovou byla i Trota ze Salerna. Ta si poradila doslova se vším.
Trota ze Salerna
Trota ze Salerna žila v 11. století a jako lékařka vypracovala traktát speciálně určený pro ženy, jenž obsahoval spoustu rad z oblasti gynekologie. Byl to skvělý nápad, neboť ženy se obvykle se svými problémy manželům nesvěřovaly. Příručka s názvem O léčení ženských chorob neobsahovala pouze postupy, jak se zbavit zdravotních problémů, ale také jak přesvědčit budoucího chotě o tom, že si skutečně bere pannu. I když to ve skutečnosti není pravda...
A jak na to? Ve vývaru z máty se smíchá několik bílků, do směsi se namočí lněný hadřík, který se pak umístí do pochvy. To se opakuje několikrát denně. Dobré je také omývat intimní místa vývarem. Údajně to mělo pochvu zúžit. Zda to skutečně fungovalo, není známo.
Milena (28): Jsem pořád panna. Dlouho jsem čekala a teď se každý bojí (+AUDIO)
Jak vrátit panenství
Ženy, které se v bylinkách příliš nevyznaly, čekalo zklamání. Mnohá manželství byla kvůli tomu odsouzená k zániku. Ale i s tím si uměla Trota poradit. Třeba pomocí jedlé sody, či sušeného ostružinového prášku. Stačilo je zasunout “dovnitř” a pochva se rovněž zúžila.
Jenomže, co se mělo sušit? Plody, listy anebo stonek? Nezbývalo nic jiného, než použít metodu pokus omyl, však ono se nakonec něco ujme. Pokud byla žena zámožnější, mohla si v dešťové vodě uvařit směs, která obsahovala, mimo jiné, duběnku, jitrocel, škumpu a kostival. Opět se s tím omývaly intimní partie.
Pijavice na panenství
Někdy se člověku nedaří, o tom žádná. Když se pochva nechtěla za žádnou cenu zúžit, bylo možné “vyčarovat” falešné krvácení během “prvního” styku. V těchto případech Trota doporučovala umístit den před svatbou za stydké pysky pijavice. Bylo však zároveň důležité, aby se nepříliš vábný tvor sající krev nedostal moc daleko. A opět tady byl milovaný pokus a omyl. Měly se pijavice upoutat na miniaturní vodítko? Anebo snad existovaly takové, jenž rozuměly povelům nesmíš a zůstaň? A co teprve, kdyby se nějaká přisála na mužův úd?
Ještě šílenější byla ale jakási “pomáda” s kousky rozdrceného skla, jež se vtírala do pohlaví, což mělo opět vyvolat krvácení “na povel”. Trota poznamenává, že tento způsob nejčastěji využívaly prostitutky u klientů, kteří vyžadovali panny. Suma sumárum by se možná leckterá žena, v případě potřeby, raději obsloužila sama, než podstupovat taková martýria. A vlastně proč ne. Za masturbaci se ukládaly jen tři týdny pokání...
Zdroje informací:
Ciekawostkihistoryczne.pl: Dziewictwo w średniowieczu