Americká škola Élan byla dlouho úplně tím posledním řešením pro rodiče, kteří nezvládali výchovu problémových potomků. Její zaměstnanci slibovali, že děti se pod jejich křídly změní natolik, že domů se vrátí úplně jiní lidé. Bohužel toho nedosáhli převratnými výchovnými metodami, nýbrž systematickým zneužíváním.
V letech 1970 a 2011 prošla Élanem v Maine pěkná řádka “problémových” studentů. Naprostá většina z nich označila svůj pobyt za peklo. Nemohli mluvit nahlas, usmívat se mohli jen ve vhodnou dobu a kdo pomyslel na útěk, stihl ho tvrdý trest. Našli se však i tací, jenž tyto podivné metody považují s odstupem času za přínosné. Údajně jim zachránily život. Co se tam tehdy dělo?
Poslední šance na převýchovu
Školu Élan založil v roce 1970 psychiatr Gerald Davidson a bývalý narkoman Joe Ricci, jenž měl zkušenosti s prací v různých léčebnách. A právě Ricci byl hlavním strůjcem zneužívání. K převýchově dětí používal velmi rozporuplné metody. Teenagery nutil k tomu, aby na sebe křičeli, nosili na sobě hanlivé a ponižující nápisy, či se fyzicky napadali. A to vše ve jménu úspěšné rehabilitace.
Přesto, jak již bylo uvedeno výše, někteří považovali tyto způsoby k nápravě za nutné zlo, které je zachránilo před životem ve vězení. Obecně tak vznikly dva tábory. Do prvního se řadily oběti, jež se cítily být Ricciho přístupem psychicky a fyzicky poškozeny. „Ti další budou klidně přísahat na hromadu Biblí, že jim to pomohlo. Pro většinu ale byl Ricci ztělesněním ďábla,” svěřil se jeden z bývalých studentů školy Ed Staffin.
Sadistická díra
Matt Hoffman, jenž převýchovné zařízení navštěvoval mezi roky 1974 a 1976, jej popsal jako sadistickou a duši požírající pekelnou díru. Dle jeho slov se mohli sprchovat nanejvýš tři minuty a měli zakázáno dívat se z oken. Pokud někdo tato pravidla porušil, musel se často “vykoupit” v provizorním boxerském zápase. Během těchto aktivit umřel minimálně jeden student, a to patnáctiletý chlapec Phil Williams. V roce 1982 bylo rodině sděleno, že zemřel na mozkové aneurysma neboli výduť, pravda vyšla najevo až o třicet let později. Byl ubit k smrti poté, co si stěžoval na bolest hlavy.
Vedení školy ale obvinění ze strany studentů dlouho odmítalo. Jejich právní zástupce hájil použité metody tím, že když se kácí les, létají třísky. A tak rodiče i nadále posílali své problémové ratolesti do Élanu. Věci se daly do pohybu až v roce 2002, kdy jeden z bývalých rezidentů stanul před soudem kvůli vraždě.
Konec Élanu
Michael C. Skakel měl v patnácti letech zabít svou stejně starou sousedku Marthu Moxley. K vraždě se prý přiznal právě v Élanu, kde z něj doznání vymámili násilím a mučením další studenti a učitelé. Ricci naopak tvrdil, že se chlapec k ničemu nepřiznal. Před soudem to ale potvrdit již nestihl, zemřel na rakovinu plic.
Důležité však bylo, že začaly najevo vycházet praktiky školy. Všichni předvolaní studenti potvrdili, že mezi výchovné metody Élanu patřilo týrání, psychické ponižování a nesmyslné zákazy. Poslední ránu škole ovšem zasadil internet, konkrétně stránka Reddit. Tam uživatel Gzasmyhero rozjel velmi účinnou kampaň. Tvrdil, že školu navštěvoval v roce 1998 a spolu s ostatními byl přísně trestán i za ty nejmenší přestupky. V roce 2011 tak Sharon Terry, vdově po Riccim, která Élan pak vedla, nezbylo nic jiného, než školu nadobro uzavřít.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Élan school
Allthatsinteresting.com: The Controversial Story Of The Élan School, The ‘Last Stop’ For Troubled Teens In Maine