Marina Chapman si myslí, že se narodila někdy na počátku padesátých let. Přesně to nikdy vědět nebude, neboť byla ve čtyřech letech poblíž svého domova v Kolumbii unesena do džungle, kde ji prý dalších pět let vychovávaly opice.
Marina Chapman brzy měla přestat mluvit, takže komunikovala jen pomocí gest, signálů a tiků, které ji měla její náhradní rodina naučit. Jakmile však sebrala dost odvahy, přiblížila se jednoho dne ke skupince lovců, kteří ji sice z pralesa odvedli, neodevzdali ji však sociálním pracovnicím, nýbrž do nevěstince. Utekla, ale záhy byla opět chycena. Stala se z ní služka v jedné mafiánské rodině. V pubertě ji adoptoval jeden muž. Po nějaké době se odstěhovala do anglického Yorkshiru, kde se vdala a měla děti.
Marina Chapman od únosu k životu mezi opicemi
Marina si vzpomíná jen na jednu věc. Nebo spíše na pocit, že se za ní plíží několik mužů. Pak jí něčí ruka zakryje bílou látkou nos i ústa. Po chvilce vše okolo zčerná. Pak se probudí v nákladním voze. Je donucena vystoupit uprostřed džungle. Myslí si, že se pro ni někdo vrátí. To se ale nikdy nestane.
A právě tehdy se měla Mariny ujmout tlupa kapucínských malp. Nejříve si ale musela jejich důvěru zasloužit. Pak jí jednoho dne mládě položilo ruce na obličej, což byl pro dívku zatím nejhezčí dotek v jejím dosavadním životě. Celé dny trávila tím, že je všude následovala a živila se tím, co spadlo na zem. Brzy přišla na to, že nejvíce potravy poskytují velké trsy banánů, které tyto opice velmi milovaly.
Naučila se rovněž obstojně lézt po stromech, louskat ořechy s pomocí primitivních nástrojů a chodit po čtyřech. Opice měly Marině také jednou údajně zachránit život, když dostala velmi bolestivé křeče do břicha. Měly na to velmi zvláštní, a zřejmě osvědčenou metodu. Dovedly ji k proudu bahnité vody a přinutily ji se této břečky napít. Téměř ihned začala zvracet. Další den se již cítila lépe. Záchrannou akci vedl jeden starší opičák, kterému pak začala přezdívat "dědeček". To ještě více upevnilo jejich vzájemné pouto.
Kontroverzní memoáry Mariny Chapman
V roce 2013 vydala Marina Chapman monografii s názvem "Bezejmenná dívka: Neuvěřitelný příběh dítěte vychovaného opicemi". Napsala ji společně se svou dcerou Vanessou James. Jako první obsah publikace zpochybnili odborníci na primáty. Popsané chování opic je prý nereálné. Kupříkladu zmínka o tom, že si kapucíni stavějí v korunách stromů jakási "hnízda", stojí na velmi vratkých základech. Hodiny pozorování a studií naopak prokázaly, že se této praxi nevěnují.
Proto také trvalo delší dobu, než se knihy ujalo velké nakladatelství a udělalo z ní legitimní titul. Na pováženou totiž byl i fakt, že i když měla v době únosu jen čtyři roky, velikostí by byla opicemi spíše považována za predátora. Na to Marina odpověděla, že prý opice dokázaly vycítit, že je pouhé bezbranné dítě.
Je Marinin příběh pravdivý?
Hovoří Marina Chapman pravdu, nebo si vše vymyslela? Vzpomeňme si ještě na onen okamžik, kdy ji kvůli bolestem břicha donutil "děda" napít se špinavé vody. Antropoložka z univerzity Saint Louis Katherine MacKinnon tvrdí, že jde o holý nesmysl. Primát se ji, pokud se to vůbec stalo, snažil naopak utopit (tedy vlastně zbavit se predátora). Také rovněž pochybuje, že by v tak útlém věku dokázala v džungli, bez předchozí znalosti prostředí, přežít.
A co Marina a její dcera? Kritika je v žádném případě nerozhodí. Prý vyprávějí rodinný příběh tak, jak se stal. Nesnaží se nic dokazovat a je jim úpřímně jedno, co si o tom ostatní lidé myslí.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Marina Chapman
Allthatsinteresting.com: Meet Marina Chapman, The Woman Who Claims She Was Raised By Monkeys