Pokud jste si mysleli, že nejhorším bezpáteřním člověkem, který těžil z obou totalitních režimů byl Jaroslav Nachtmann, o němž jsme psali nedávno, mýlili jste se. Karol Pazúr byl mnohem horší. Na svých rukou měl krev 256 nevinných obětí. Jak se z bankovního úředníka stal masový vrah?
Karol Pazúr byl slovenský zpravodajec, voják, válečný zločinec a vrah. Stal se hlavní postavou poválečného masakru na Švédských šancích. Mezi jeho oběti patřily i ženy a děti, které nechal postřílet z pouhého rozmaru. Za své činy byl vězněn, později se mu však dostalo poct coby hrdinovi antifašistického odboje. A to vše s posvěcením státu.
Po boku třetí říše
Karol Pazúr se vyučil knihvazačem a velmi krátce pracoval jako bankovní úředník. S příchodem druhé světové války se ale začal angažovat v Hlinkově gardě. O něco později nastoupil do Slovenské rychlé divize, která bojovala po boku Hitlerových vojáků v Sovětském svazu. Když ale padl do zajetí, jako mávnutím kouzelného proutku se z něj stal zapálený soudruh.
Díky jeho přesvědčovacím schopnostem mu bylo umožněno narukovat do nově vznikajících československých jednotek, kde působil jako zpravodajec. O rok později vstoupil do Komunistické strany, a to zřejmě proto, aby někdo nepojal podezření, že není tak úplně upřímný. Svou pověst se snažil vylepšit i po válce. Bohužel tak učinil tím nejhorším možným způsobem.
Poválečný masakr
Po kapitulaci Německa se z něj stal lovec Němců a vůbec ho nezajímalo, zda daná osoba podporovala, či nepodporovala nacismus. Vrcholem všeho byl jím iniciovaný masakr 256 lidí na Švédských šancích. 18. června 1945 dorazil na přerovské nádraží transport se šesti vagóny, v němž byli karpatští Němci, kteří se měli vrátit do svých domovů na středním Slovensku. Pazúr však jejich návrat proměnil v transport smrti.
Každý z nich se musel podrobit výslechu, a přestože mnozí z nich měli u sebe doklady potvrzující bezúhonnost, byli obviněni ze zrady a spolupráce s nacisty. Poté byla většina osob, mezi kterými byli i Maďaři a Slováci, odvezena do obce Horní Moštěnice, kde jim museli místní obyvatelé vykopat hroby. Vraždění nevinných lidí se účastnil i sám Pazúr. Vyžíval se zvláště ve vraždění malých dětí.
Choval se k nim opravdu krutě. Nejprve je doslova vytrhl z náruče jejich rodičů a poté je přinutil dívat se na to, jak je jeho komando střílí. Jeden ze svědků později vypověděl, že ho nějaké šestileté dítě začalo slovensky prosit o to, aby jej už zastřelil, že chce jít za svou maminkou. V druhém případě zavraždil ženu, která držela v náručí dva kojence. Když padla do masového hrobu, několik minut si ještě užíval pláč vyděšených dětí, než je obě zastřelil.
Národní hrdina
U soudu se Pazúr hájil tím, že jednal z vlastenecké povinnosti. Na dotaz, proč tedy povraždil i malé děti, které rozhodně nemohly s nacismem sympatizovat, prohlásil: „Co jsem měl s nimi dělat, když jsem nechal jejich rodiče zastřelit?“ Vrchní vojenský soud v Praze ho nakonec odsoudil na dvacet let vězení. Po nástupu Gottwalda docházelo k postupnému zmírňování trestu. Za mřížemi tak strávil pouhý rok.
Po propuštění se z něj stal národní hrdina protifašistického odboje. Pracoval na lukrativních státních postech, rovněž získal řadu vyznamenání. Dožil v Bánské Bystrici. Zemřít měl údajně na cirhózu jater, existuje však i teorie, že byl zabit příbuznými obětí či že emigroval do USA.
Zdroje informací:
Wikipedia.cz: Karol Pazúr
Česká televize: Karol Pazúr