Posmrtné masky Stalina, Napoleona a dalších: Vypadají, jako kdyby nikdy nezemřeli

Důvod k vytváření masek se časem změnil. Nejprve pozůstalým sloužily jako způsob spojení se zesnulými členy rodiny. Po nástupu fotografie je začali naopak využívat malíři a sochaři coby prostředek k zachycení těch nejmenších detailů.

Mohlo by Vás zajímat:

Historie posmrtných fotografií: Snímky z časů, kdy mrtví vypadali jako živí

Stalinova věčná tvář

V průběhu historie zůstal způsob vytváření posmrtných masek neměnný. Nejprve byl na tvář zesnulého nanesen ochranný krém, případně vrstva gázy. Až poté se nanesl vosk či sádra. Výsledný produkt pak nebyl určen jen pro potřeby pozůstalých, ale také pro výrobu bust a sochařských děl.

Tímto způsobem se totiž nechala zvěčnit spousta známých osobností. Kromě příslušníků šlechty to byli i známí političtí vůdci, filozofové či umělci. Za všechny jmenujme básníka Danta Alighieriho, skladatele Ludwiga van Beethovena, vojevůdce Napoleona Bonaparta a sovětského diktátora Josifa Stalina.

Mohlo by Vás zajímat:

Výročí pohřbu Jana Masaryka: Jaké je tajemství sněženek, které mu někdo položil k hlavě?

Jako Tutanchamon

V jiných kulturách se používaly takzvané pohřební masky anebo obrazy, které byly položeny na tvář zesnulého těsně před posledním rozloučením. Obyčejně byl s těmito relikty dotyčný také pohřben. Velmi dobrým příkladem posmrtných masek je Tutanchamonova mumie či zlatá pohřební maska krále Agamemnóna.

Na konci devatenáctého století začal zájem o výrobu posmrtných masek upadat. Vynález fotografie je učinil zbytečnými. Navíc bylo možné zesnulé před objektivy fotoaparátu naaranžovat tak, že vypadali skoro jako živí. A to byla mnohem lepší památka než neosobní odlitek tváře.

Zdroje informací:

Rarehistoricalphotos.com: A haunting photo collection of famous peoples’s death masks

Galerie Posmrtné masky známých osobností...

+ 5 fotek + 6 fotek