Filip I. Orleánský byl od dětství upozaďovaným dítětem. Veškerá pozornost se upírala na jeho bratra Ludvíka XIV. A možná právě proto se rozhodl žít poměrně výstředním životem. Byl svébytnou osobností, a to jak ve stylu oblékání, tak i v chování.
Filip I. vévoda orleánský byl druhorozený syn Ludvíka XIII. a mladší bratr Ludvíka XIV. Po smrti otce a korunovaci Ludvíka získal titul Grand Dauphin čili následník trůnu. Aby se odlišil od svého strýce Gastona, kterému říkali Velký Monsieur, nechal se na dvoře oslovovat jako Malý Monsieur.
Svérázná osobnost
Filip se od ostatních odlišoval už jako malé dítě. Potrpěl si na elegantní a vkusné oblečení a rád se všemožně krášlil a líčil. To vše vedlo k tomu, že z něj vyrostl mladík velmi jemných způsobů. Navíc byl pravým opakem svého bratra Ludvíka, který byl výrazně maskulinní.
Povahově se však od sebe nelišili. Oba byli velmi bystří a milovali umění. Když v roce 1658 Ludvík onemocněl, stal se na chvíli Filip nejdůležitější postavou dvora. Dokonce se začal připravovat na převzetí trůnu. Když z toho po uzdravení jeho bratra sešlo, mnoha dvořanům se ulevilo. Filip byl totiž známý tím, že dával veřejně najevo svou homosexuální orientaci. Taktéž vedl velmi nákladný způsob života s mnoha večírky a hazardními hrami. Jako panovníka si ho tak dokázal představit málokdo.
Milovník umění
Díky obrovskému bohatství si mohl dovolit podporovat to, co nejvíce miloval: umění. Stal se mecenášem malířů, sochařů, spisovatelů a hudebníků. Vlastnil také velkou sbírku obrazů a šperků. Zajímavé ale je, že i když se nechoval dle církevních dogmat, nevynechal ani jednu bohoslužbu. Dokonce začal sbírat růžence.
To vše ale něco stálo a je nutno říci, že si to Filip mohl dovolit jen díky svému bratrovi. Jednoho dne ale došla Ludvíkovi trpělivost a všechny další Filipovy žádosti o zvýšení finanční podpory rezolutně odmítl.
Překvapivě schopný vojevůdce
S přibývajícími roky člověk dospívá a nejinak tomu bylo i u Filipa. Všechny udivila jeho odvaha v boji a vojenský talent. Když se vrátil do Francie, stala se z něj hvězda. To však nebylo po chuti Ludvíkovi. Jedině on mohl být jako Král Slunce oslavován poddanými.
Rozhodl se proto zbavit Filipa velení a osekat jeho politické pravomoci na minimum. Zprvu proti tomu protestoval, ale později svůj osud přijal a začal se znovu věnovat umění. Také se z něj stal přední odborník na dvorskou etiketu.
Dvě svatby
Přestože byl dvakrát ženatý, nehodlal se vzdát svých milenců. Nebo alespoň jednoho, který nad všemi vynikal. Filip se totiž beznadějně zamiloval do rytíře de Lorraine-Armagnaca, který však využíval svůj vzhled pro manipulaci s jinými lidmi, Filipa nevyjímaje.
První manželka Filipa, Henrietta Anna Stuartovna, byla v manželství velmi nešťastná. Rytíř jí ležel v žaludku natolik, že jej s pomocí Ludvíka nechala vykázat ze dvora. Lorraine tak skončil nejdříve ve vězení a pak v exilu v Římě. Na nějaký čas se také stal podezřelým v Henriettině úmrtí, pitva však prokázala, že nešlo o otravu.
Druhou Filipovou manželkou byla Alžběta Šarlota Falcká. Nemilovali se, ale projevovali si vzájemnou úctu. Stali se z nich dobří přátelé. Zato vztah s Ludvíkem se moc nelepšil a bratři se mezi sebou často hádali. A právě po jedné takové rozepři dostal Filip mrtvici, po které následně zemřel. Ludvíka jeho smrt velmi zasáhla, a ještě dlouho si ji dával za vinu. Uvědomil si totiž, že ztratil posledního opravdového přítele.
Zdroj textu: Filip I. Orleánský: wikipedie, zdroj fotek: Wikimedia Commons