Geniálního herce Jaroslava Marvana vídáme na obrazovkách i sedmačtyřicet let od jeho smrti. Policejní rada Vacátko ale nikdy nepřestane bavit. Jaký byl život jednoho z nejlepších herců, který se dokázal prosadit jak za první republiky, tak i po válce? Jeho plat mu mohli ostatní jen závidět…
Jaroslav Marvan si dokázal získat srdce většiny diváků jak svým přirozeným herectvím, tak i (hlavně v roli rady Vacátka) klidem a nadhledem, s nimiž vyřešil každý problém. Stejně tak si ale poradil s komediálními rolemi a po válce, kdy bylo potřeba ukázat hlavně lidovou stránku filmových herců, dokázal i to. A na rozdíl od některých kolegů se prosadil i tehdy. U zrodu herce Jaroslava Marvana ale stál někdo v té době ještě slavnější a známější – samotný Vlasta Burian.
Burianova dvojka
V Divadle Vlasty Buriana se Jaroslav Marvan prvně objevil ve svých 24 letech, tedy v roce 1925. Jako začínající herec dostával za jedno představení pouhých třicet korun. To se ale mělo velmi brzy změnit. Vlasta Burian v něm objevil talent, který hledal, a tak se z Jaroslava Marvana brzy stala „dvojka” divadla, člověk, bez kterého by se komik Burian jen těžko obešel. Marvan měl důležitý úkol – nahrávat Mistrovi na smeč. A plnil ho tak dobře, že se to muselo odrazit na jeho odměnách.
Opravdu „hezký“ plat
Marvan měl to štěstí, že se dostal právě do Burianova divadla i do jeho přízně. A byl ve třicátých letech rázem jedním z nejlépe placených divadelníků v republice – hned po svém šéfovi. Po jeho „výplatnici” mohly závistivě pošilhávat i hvězdy Národního divadla. Nejlépe placenou herečkou Zlaté kapličky byla Olga Scheinpflugová, manželka spisovatele Karla Čapka, s platem kolem 5 800 korun měsíčně. To výrazně převyšovalo všechny ostatní, kteří se museli často spokojit ani ne s polovinou. Jaroslav Marvan nosil domů každý měsíc 15 000. Pro srovnání horník by musel fárat rok a čtvrt, aby se dočkal takového výdělku, a dělníci v továrnách si na něj museli odkroutit u pásu přibližně dva roky.
Lidový Marvan za statisíce
Zatímco některým hercům po únorovém převratu odzvonilo, Jaroslav Marvan pokračoval ve své hvězdné kariéře. Byl ochotný hrát ve filmech, které podporovaly tehdejší představy vládnoucí strany o společném životě a cestě za lepšími zítřky. A byl za to také náležitě odměňován. Tak třeba v roce 1955 byl průměrný plat těsně pod 1 200 korunami. Právě v tom roce inkasoval Jaroslav Marvan za film Anděl na horách bezmála 46 000 korun. To ale zdaleka nebyl nejvyšší honorář, jaký za natáčení dostal. V roce 1947 totiž za filmy Nikdo nic neví a Poslední Mohykán zinkasoval dohromady neskutečných 220 000 korun. I když to bylo ještě před měnovou reformou, přesto dělník v roce 1948 bral měsíčně v průměru 725 korun.
Pracovitý profesionál
I přesto, že by Jaroslavu Marvanovi mohlo stačit natočit jen několik filmů, aby byl stejně zajištěný jako průměrní lidé za celý život, šlo o herce nesmírně pilného a svědomitého. Jak jinak bychom na něj mohli dnes vzpomínat prostřednictvím více než dvou stovek filmů a třicítky televizních inscenací?
Dokonalý Jaroslav Marvan
I přes takové rozdíly na Jaroslava Marvana jako herce a kolegu vzpomínali jeho současníci v dobrém, a to hlavně díky profesionalitě, se kterou k herectví přistupoval. „Vážil jsem si a vážím si dosud nezměrné pracovitosti, profesionální poctivosti a vděčím Jaroslavu Marvanovi zejména za to, že mne naučil tomu, co potom oceňovali režiséři: Přijít na zkoušku divadelního představení nebo na natáčení naprosto technicky a psychicky připravený a udržet roli v jedné rovině,“ řekl například František Filipovský, který se s ním objevil před kamerou jako nezapomenutelný Mrázek v Hříšných lidech města pražského. Právě v tomto seriálu si můžeme Jaroslava Marvana připomínat i nyní, a to vždy ve středu od 20 hodin na programu ČT1.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jaroslav Marvan
Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě
Archiv.narodni-divadlo.cz: Jaroslav Marvan
Václav Průcha a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992.