Prokletý básník François Villon miloval ženy, pil, kradl, a dokonce i zabíjel. Jeho básně ale změnily svět poezie

Jak si představujeme život básníků, kteří nám zanechali opravdu bohaté dědictví v podobě své tvorby? Šlo o nostalgické zadumané muže, utápějící svoji duši ve smutku, nepochopené vyděděnce společnosti nebo šťastné a bohaté muže, kteří si tvorbou krátili volnou chvíli? Možná od každého trochu – a pak tu byl i François Villon, muž jehož životní styl se dá s velkou dávkou tolerance označit jako „velmi svérázný”.

Mohlo by Vás zajímat:

Vladimír Holan: Samotářský básník se nesnášel se sousedem Janem Werichem, s nímž bydlel na Kampě

Chudé dítě

Malý François Montcorbier patřil mezi ty nejchudší děti své doby, a tak mohl mluvit o velkém štěstí, že se ho ujal kněz Guillaume de Villon. Ten pochopil, že jde o chlapce velmi inteligentního, proto se rozhodl dopřát mu vzdělání na Sorbonně. Toho François samozřejmě využil, ale po získání magisterského titulu se rozhodl pro docela jiný životní styl než dráhu váženého učence.

Rebel tělem i duší

Ostatně už na univerzitě byl spíš rebelem než vzorným studentem a zapojoval se i do protistátních akcí. Jeho dobrodinec z chování svého chráněnce asi velkou radost neměl. Nemohl tušit, že François svým dílem vstoupí do historie jako prokletý básník, nejznámější autor básnického útvaru, který byl po něm dokonce nazván villonská balada, a člověk, který posunul poezii na novou úroveň. A to všechno možná i proto, že žil právě tak, jak žil.

Mohlo by Vás zajímat:

Vladimír Holan: Samotářský básník se nesnášel se sousedem Janem Werichem, s nímž bydlel na Kampě

Ženy, hospody, krádeže...

Životní styl mladého Villona zavedl do pařížského podsvětí, kde se rychle zabydlel. Zároveň se ale dokázal dostat do vysoké pařížské společnosti, což mu (jak se později ukázalo) několikrát doslova zachránilo život.

Jeho osudem se staly ženy nevalné pověsti, ale i krádeže, rvačky a vysedávání po hospodách. Není tedy divu, že i když miloval ženy a jejich společnost rozhodně neodmítal, ať už pocházely z vyšší společnosti, nebo z těch nejnižších vrstev, nikdy se neoženil. Manželství, nebo dokonce rodina do jeho divokého života jednoduše nemohly zapadnout.

Nejvyšší trest pro Villona

Občasným zdrojem obživy se Villonovi a jeho „přátelům” staly také krádeže. Mezi místy, která se svými kumpány vyloupil, nechybí ani teologická fakulta. Za výtržnosti v opilosti jej soud dokonce třikrát poslal do vězení. To nejzávažnější ale mělo teprve přijít. V jedné z bitek došlo k tragédii. Villonovou vinou přišel o život kněz, což básníka znovu přivedlo před soud, který tentokrát neměl žádné slitování a mladého muže odsoudil k trestu smrti.

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (32): Zamilovala jsem se do básníka. Na začátku to bylo krásné, teď je to peklo

Tvorba pod šibenicí

Vidina blížícího se konce přivedla básníka k velkému vypětí básnických schopností a právě v době, kdy v cele čekal na svoji popravu, vznikla značná část jeho díla Testament. Kdo by si ale myslel, že se v něm básník vyznává z hříchů a lituje jich, ze značné části by se mýlil. Ani v takové chvíli François Villon nepřestal být svým způsobem rebelem. Svoje hříchy připisuje osudu, dozvíme se tady také mnoho o jeho láskách i neřestech. Život hodnotil se sobě vlastní ironií, která ho neopustila ani doslova pod šibenicí.

Zavržený člověk

O krk François Villon nepřišel jen díky amnestii, ale v Paříži zůstat nemohl. 5. ledna 1463 mu byl vynesený trest smrti oběšením zmírněn na desetileté vyhnanství z Paříže. Díky známostem s vlivnými osobnostmi té doby se protloukal životem, jak jen se dalo, působil dokonce i na dvoře vévody Orleánského. To ale neznamená, že se mu další problémy již vyhýbaly. Asi by to nebyl ani on, kdyby začal žít spořádaným životem. Brzy po vyhoštění z Paříže se informace o básníkovi vytrácejí. Jaký byl závěr jeho života? V tom nám básník, milovník žen a bujarého života nechává prostor pro fantazii…

Mohlo by Vás zajímat:

Bonnie a Clyde, film versus realita: Kriminálníkem byl od sedmnácti, dohromady schytali 77 kulek

Zdroj: 

Wikipedia.org