Bizarní léčba mučených ve středověku: Uzdravit je měl koňský hnůj a katovo lékařské umění

Chirurg Giullaume de Salicet proslul ve 13. století jako velký propagátor hygieny a čistoty těla, který velký prostor věnoval také rehabilitaci mučených. V tomto oboru však nebyl zdaleka jediný...

Mohlo by Vás zajímat:

Nejzvrácenější metody mučení ve středověku: Ušlapání slonem i vikingský krvavý orel

Relaxační koupel a koňský hnůj pro mučené

Abychom pochopili situaci, které museli čelit odsouzenci ve středověku, je dobré si připomenout, jaké tresty se v této době udílely. “Nejoblíbenější” bylo natahování na skřipec, pálení ohněm či věšení. Nesmíme však zapomínat ani na velmi bolestivé bičování chodidel, kterému se též říkalo bastinado či falaka. De Salicet k vyléčení způsobených ran navrhoval zabalit postiženým nohy do čerstvě stažené koňské kůže. Poté měla přijít na řadu relaxační koupel a nízkotučná dieta.

Zabalení pacienta do zvířecí kůže propagoval i “otec chirurgie” Guy de Chauliac. Ten navíc doporučoval, aby byla oběť mučení pokrytá ještě koňským hnojem. Pokud šlo o člověka, jemuž byly předtím rozdrceny údy, aby mohl být vpleten do kola, byla tato metoda nejspíš neúčinná. Zároveň však stav postiženého nezhoršovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Prokleté opatství Lucedio: Mniši tu praktikovali temné rituály plné mučení a vražd

Z katů se často stávali lékaři

Kati, ač se to nezdá, byli mnohdy zkušení léčitelé. Uměli pomoct, ale také ublížit, a to hlavně tehdy, když udržovali mučeného při životě, aby prodloužili jeho agónii. Stejně jako lékaři museli mít řádnou licenci. Někteří z nich dokonce na stará kolena složili lékařské zkoušky, protože už se cítili staří na stínání hlav. Součástí “rekvalifikace” byla i přísaha, že již nikdy nikoho nezamordují a za žádnou cenu nebudou spolupracovat se Židy.

Mohlo by Vás zajímat:

Kat Jan Mydlář: Popravy mu vynesly nemalé jmění. Stal se z něj vážený obyvatel Prahy

Posedlí neměli na rehabilitaci nárok

Zatímco obyčejným lidem se dostalo po mučení lékařské pomoci, posedlí ďáblem to měli jinak. Těm zdravotníci po důkladné prohlídce a objevení blíže nespecifikovaných pekelných znamení naordinovali další terapii u místního kata. Právě bolest je měla přimět k přiznání a osvobodit od nečistých sil. O epilepsii a duševních chorobách tehdy ještě nikdo neslyšel.

Vždyť i francouzský královský chirurg Ambroise Paré ještě v 16. století prohlásil člověka trpícího epilepsií za posedlého. A o domnělých čarodějnících prohlašoval, že nemají právo na život. Moderní medicína již ví, že mučení nezanechává jen rány na těle, ale i na duši. Stále se však od něj zcela neupustilo. Podle Amnesty International se tyto odsouzeníhodné praktiky nadále používají v mnoha zemích, včetně Ruska, USA a Číny.

Mohlo by Vás zajímat:

Malleus maleficarum: Tajemná kniha plná odporných návodů na mučení, o které vypráví film Kladivo na čarodějnice

Zdroj informací: 

Ciekawostkihistoryczne.pl: Jak katować, a potem… leczyć? Średniowieczna rehabilitacja po wizycie w sali tortur