Adina Mandlová byla jednou z největších prvorepublikových hvězd a tehdejším sex symbolem. Přesto její kariéra a osobní život připomínají jízdu na horské dráze. Jaký měla vztah s tatínkem, který ji nasměroval na uměleckou dráhu?
Narodila se do nižší střední třídy, dalo by se říct mezi maloměšťáky. Adina Mandlová to označovala vznešenějším francouzským pojmem petite bourgeoisie. A podle vlastních slov to odjakživa upřímně nenáviděla.
Tatínek Adiny Mandlové
Jan Mandl se narodil v roce 1871 a jeho rodina pocházela z Vídně. Sám se tam chtěl vrátit a studovat hudbu na konzervatoři, neboť byl nadaným pianistou. Jenže když mu zemřel tatínek, rodina neměla dostatek finančních prostředků, a tak musel jít pracovat. Časem udělal kariéru a stal se c. k. vrchním inspektorem státních drah.
Když Janovi zemřela manželka na tuberkulózu, hledal pro své dva syny novou maminku. Jednou mu u piva padla do oka dcera hostinského Anna a za šest týdnů už se konala svatba. „Pro ni to byl ohromný skok do "vyšších kruhů"," vzpomíná Adina Mandlová na maminku v knize Dneska už se tomu směju.
Zatímco Janova první manželka byla hezká, inteligentní a vzdělaná, druhá byla "jen" hezká. Adina měla pocit, že jejich manželství není ideální. On měl výtečnou výchovu, uměl cizí řeči a žil hudbou. Annu se snažil pozvednout na úroveň první ženy, jenže to nešlo. „Maminka byla hodná manželka, dobrá kuchařka a hospodyně, ale úplný antitalent na řeči, klasická hudba, kterou on zbožňoval a hrál, ji nudila a knihám, které jí dával číst, nerozuměla," popisuje ji Adina.
Vymodlené dítě Adina Mandlová
Přestože Jan Mandl toužil po dceři, k dvěma synům z předchozího manželství mu přibyl další kluk. Prý ho neměl moc rád, čekal jen na holčičku. Když se mu to splnilo a 28. ledna 1910 přišla konečně na svět Jarmila Anna Františka Marie Mandlová, chtěl pro ni něco speciálního. Proto se z Anny stala Adina.
Jan převzal její výchovu, neboť si už maloval dceřinu velkou budoucnost. Chtěl, aby šla studovat hudbu a dokončila vzdělání ve Švýcarsku. V praxi to znamenalo také to, že byla rozmazlená, nesnesitelná a nejen že jí on sám vykal, stejně k ní museli přistupovat i bratři. Ona jim však tykala.
Malá Adina trpěla nočními můrami. Bála se i přes den, dokonce nedokázala jít sama na záchod. „Jeden z bratrů musel vždycky stát hlídku přede dveřmi, aby se Adinka vyčůrala anebo vykakala bez bázně a strachu," vzpomíná na tuto dobu herečka.
Smrt tatínka Adiny Mandlové
Malá Adina mohla jako jediná vstoupit do otcovy pracovny a hrát na jeho pianě. Už jako čtyřletá byla ctižádostivá a on se rád chlubil nadanou dcerkou a nechával ji producírovat se na večírcích. Prý si už tehdy občas tajně usrkla z likérů po hostech. Protože jí od narození doma říkali, že je jiná a zvláštní, snažila se odlišit a na ostatní děti se dívala s opovržením. Ve škole kvůli tomu neměla kamarádky. „Byla jsem umíněná, prostořeká a předčasně zralá, následek mých rozhovorů s tatínkem, který se mnou mluvil jako s dospělou osobou," vysvětluje Mandlová.
Jejich vztah ale brzy dostal ránu. Jan Mandl onemocněl španělskou chřipkou, pak dlouho silně krvácel z nosu. A jednou, když byla sedmiletá Adina ve škole, po snídani zemřel. Maminka nesla pohřeb těžce a chtěla se vrhnout za rakví. Malá Adina se za ni styděla a umínila si, že neuroní slzu. Jako jediná z rodiny na pohřbu neplakala. „To dítě nemá srdce," říkalo se prý tehdy.
S tatínkem se chtěla rozloučit po svém. A tak po návratu do domu sedla k pianu a začala hrát jeho oblíbenou skladbu Nocturno od Frédérica Chopina. Ale maminka tomu nerozuměla a trvala na tom, že v domě smutku nesmí být hudba. Zaklapla desku piana a málem jí polámala prsty. Adina se na ni vrhla, ale v průběhu rvačky omdlela. Když se probrala, ležela se zápalem plic. Léčila se dlouho a zhubla až na kost. Tehdy totiž ještě neexistoval penicilín. Nakonec se vyléčila. „Jedna rána se ale nikdy nezahojila. Moje největší láska, můj zbožňovaný tatínek a nejlepší přítel se už nikdy nevrátil. Jenom někdy ve snu, a když jsem se probudila, přála jsem si, abych umřela a byla zase s ním... " dodává Mandlová.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Adina Mandlová
Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju