Herec Karel Höger byl známý svou kultivovaností a jemností. Přesto se s ním život nemazlil. Pocházel ze 13 sourozenců, ale dospělosti se dožil jenom on a jeden z jeho bratrů. Také poslední dny Karla Högera nebyly šťastné. Má se za to, že hercův skon urychlilo i rozhořčení nad tím, jak se v Národním divadle zachovali k jeho kolegyni Vlastě Fabiánové.
Málo se ví o tom, že Karel Höger původně hrál primáře Sovu ve slavném seriálu Nemocnice na kraji města. Jenže asi v polovině natáčení zemřel a padlo rozhodnutí o přeobsazení. Högera nahradil slovenský herec Ladislav Chudík, který znovu natočil všechny jeho scény. A dodnes je neodmyslitelně spjat s rolí sympatického lékaře.
Tajemství Karla Högera
Rodák z Králova pole ukázal v průběhu druhé světové války čestnost, charakter a odvahu. Působil v protinacistickém odboji a finančně pomáhal rodinám, jejichž členové skončili v koncentračních táborech. Stanislav Motl píše v knize Mraky nad Barrandovem, že herec také podporoval nejmenovaného parašutistu, který se ukrýval na Moravě, a byl i kurýrem šifrovaných zpráv.
Přesto měl po válce problémy, neboť se vynořila fotografie, na které v roce 1942 přísahá v Národním divadle i s kolegy věrnost Říši. A došlo také na vztyčenou pravici... Jenže pak se také ukázalo, co všechno dělal Höger za války. Díky tomu se mu povedlo očistit své jméno. Zásadovost ho provázela až do konce života a možná právě i kvůli tomu zemřel tak náhle.
Věčný nepřítel Karla Högera
Přestože měl v Národním divadle angažmá od roku 1940 až do své smrti v roce 1977, velkou část této doby bojoval o své postavení. Po válce se ho snažili vyštvat, dávali mu méně rolí, nebo ho naopak zavalili nadlidskými úkoly. Třeba v listopadu 1948 mu přidělili roli Cyrana s tím, že premiéra bude na konci roku. Šibeniční termín zvládl, byť za cenu fyzického vyčerpání. Na premiéru se dostavil se zánětem průdušek a slabým hlasem, ale obecenstvo bylo nadšené.
Jeho nepřátelé se však nevzdali a nejzarputilejším z nich byl Přemysl Kočí. Jana Havlíková v knize Nevyjasněná úmrtí VII. píše, že Kočí od padesátých let stoupal po stranickém žebříčku, až se v roce 1969 po čistkách ve vedení Národního divadla stal jeho ředitelem. Högera obratem označil za "lajdáka relaxujícího při představení a sklerotika."
Helena Tuháčková, která dlouhá léta působila jako tajemnice činohry Národního divadla, vzpomíná, že na zájezdě v Třinci je přišel pozdravit ředitel divadla. „Seděli jsme zrovna u večeře, Kočí vešel, sedl si k našemu stolu, Höger vstal od rozjedeného jídla a odešel se slovy, že tady sedět nebude," dodává Tuháčková. Kočí začal Högerovi komplikovat život ještě víc. Ředitelům televize, rozhlasu, Supraphonu či státního filmu písemně přikázal, aby jej neobsazovali. Stres se na něm nyní podepsal výrazně a poté, co odehrál jedno představení s vysokou horečkou, musel být hospitalizován. Zlovolný Kočí tak už měl v rukou argument, proč se Högera zbavit.
Smrt Karla Högera
Herec bojoval se srdečným onemocněním už dlouho, měl za sebou také jeden kolaps, který byl důsledkem stresu, špatných poměrů v divadle a nedoléčené chřipky. Ale k tomu došlo v polovině 50. let, poté se dlouho držel ve formě. Na začátku 70. let však už začal docházet k lékaři, protože trpěl příznaky ischemické choroby srdeční. Přestože to původně odmítal, nastoupil na hospitalizaci a delší rekonvalescenci. Po návratu do Národního divadla zažil další ústrky a dostával jenom malé role. Odloučení od práce nesl velmi těžce. „Herec, jakmile přestává hrát, přestává žít, přestává mít rozum a srdce a jako člověk jde do bahna," řekl tehdy Höger.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Záchranu našel v televizi. O tu nejvýraznější roli, primáře Sovu v Nemocnici na kraji města, ho ale připravila smrt. Je ovšem nutno nastínit okolnosti posledních měsíců jeho života. Na začátku roku 1977 byl, spolu s dalšími slavnými jmény jako Oldřich Nový nebo Jan Werich, pozván do Národního divadla k podpisu Anticharty. Höger, který nikdy nepodpisoval nic, s čím nesouhlasil, tentokrát podlehl. Cenu za vykoupení v Národním divadle ale neunesl. K tomu ho prý těžce zasáhl vynucený ochod Vlasty Fabiánové, kolegyně z Národního divadla, která je spolu s Högerem na úvodní fotografii k článku.
Druhého května 1977 zanesl do Národního divadla výpověď. Tuháčková vzpomínala na to, že se ji zdráhala přijmout, ale on naléhal, aby mu to usnadnila. A dodal, že si chce udělat radost a odpoledne si půjde do tuzexu koupit barevnou televizi. Ještě ten večer se mu udělalo zle od srdce a lékař mu diagnostikoval infarkt. Karel Höger zemřel 4. května 1977 ve věku 67 let.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Karel Höger
Jana Havlíková: Nevyjasněná úmrtí VII.
Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem