Dina Sanichar neznal do svých přibližně šesti let nic jiného než vlčí smečku. V roce 1867 ale přišli lovci, kteří jej odvedli do sirotčince. Přestože se o pár let později stal inspirací pro vznik Knihy džunglí, jeho skutečný osud nebyl ani trochu veselý.
V sirotčinci se Dina snažili naučit jen těm úplně základním návykům, neuspěli však. Nikdy se nenaučil mluvit, ani ukazovat na to, co zrovna potřeboval. Propast mezi zvířetem a civilizovaným člověkem nikdy nepřekonal.
Vlčí dítě Dina Sanichar
Psal se rok 1867 a lovci se v indickém Bulandshahru zrovna prodrali houštím na mýtinu s jeskyní, kterou měl střežit osamělý vlk. Začali se chystat k útoku, když vtom si všimli, že hlídačem není divoké zvíře, ale asi šestiletý kluk. Volali na něj, on však nereagoval. Bylo jim proti srsti nechat ho v divočině. Rozhodli se jej vzít do sirotčince Sikandra Mission ve městě Agra. Protože chlapec neměl žádné jméno, nazvali ho Dina Sanichar, podle hindského výrazu pro sobotu, čili den, kdy ho našli.
The story of MOWGLI was based on the real life case of Dina Sanichar - a 6 year old boy living within a pack of wolves, discovered by hunters in India in 1872. His life was no Jungle Book, but a story of isolation & neglect. He could not adapt to modern life & died 20 years later pic.twitter.com/Qzp3UlbGrM
— ewan morrison (@MrEwanMorrison) January 2, 2019
Časem také dostal přezdívku vlčí chlapec. Od svých zvířecích rodičů se totiž naučil chodit po čtyřech, jíst pouze syrové maso a ohlodávat kosti. „Pozoruhodný je i jeho čich,” řekl Erhardt Lewis ze sirotčince . „Když mu něco nevoní, prostě to odmítne zkonzumovat.”
Vlčí kluk a cigarety
Kdykoli chtěl Dina něco „říct”, zavrčel anebo zavyl. Mluvit se nikdy nenaučil. Dokonce nebyl schopen ukázat na to, co zrovna chce. Jednal po vzoru svých neobvyklých adoptivních rodičů. Oni sami neměli ruce, a tak na nic neukazovali. Toto univerzální gesto pro něj pozbylo jakýkoliv smysl. Zajímavé ale je, že ač nemluvil, časem se naučil rozumět svým vychovatelům.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Rovněž se snažil stát alespoň částečně vzpřímeně. Také se začal oblékat. Kromě toho si měl osvojit jeden z nejčastějších lidských zlozvyků - kouření. Podle Lewise nebyl Sanichar jediným vlčím dítětem v zařízení. Později se k němu přidali dva chlapci a jedna dívka.
Smečka vlčích dětí
V určitém období měl být sirotčinec natolik zaplaven vlčími dětmi, že již nemohli žádné nové přijmout. Zda tomu tak skutečně bylo, nevíme. Objevila se také teze, že vlčí děti byly ve skutečnosti mentálně postižení jedinci, které vychovatelé prezentovali jako „potomky” vlků, aby si tím zajistili publicitu.
Dina se měl dožít asi pětatřiceti let, pak zemřel na tuberkulózu. Ač se snažil sebevíc, nikdy tak úplně nepřivykl životu mezi lidmi. Volání divočiny bylo prostě silnější.
Zdroje informací:
Allthatsintetresting.com: The short, sad life of Dina Sanichar, the feral boy who inspired The Jungle book