Když někoho Stalin odsoudil k smrti, měl dotyčný jen velmi malou šanci uniknout. Jeho nájemní vrazi, nebo chcete-li lovci hlav, pronásledovali svou oběť třeba až na druhý konec světa. To do puntíku platilo i pro bolševického revolucionáře Lva Davidoviče Trockého. Za to, že se znelíbil sovětskému diktátorovi, jej čekala velmi bolestivá smrt.
Zprvu měl Trockij v politice dobře našlápnuto. Byl jedním z otců zakladatelů Sovětského svazu a Rudé armády, předseda Petrohradské rady pracujících a vojáků plus lidový komisař zahraničních věcí. Po Leninově smrti se však mnohé změnilo.
Trockého spor se Stalinem
Poté, co se Lev dostal do konfliktu se Stalinem, byl nejprve zbaven funkcí, pak jej označili za kontrarevolucionáře, odebrali mu občanství a donutili ho k emigraci. Přes Kazachstán se Trockému podařilo dostat do Turecka, poté pokračoval do Norska a Francie a jeho pouť skončila až v Mexiku.
Spoustě lidí by stačilo, že vyhnali svého nepřítele na druhý konec světa, Stalin byl ale jiný. Trockij měl vlastně “štěstí”, že mohl žít o něco déle než ostatní členové opozice, kteří neutekli tak daleko. A nutno dodat, že tyto roky využil naplno. Z exilu vedl kampaň proti Stalinovi, v níž poukazoval na to, že se zpronevěřil ideálům Říjnové revoluce a započal degeneraci podstaty sovětského státu. Založil rovněž Čtvrtou internacionálu, jež měla za úkol bojovat proti stalinismu.
Odveta na sebe nenechala dlouho čekat. V květnu roku 1940 přepadla Trockého dům skupinka ozbrojených mužů. Atentátníci z NKVD (Lidový komisariát vnitřních záležitostí - centrální státní orgán Sovětského svazu zabývající se mj. vnitřní bezpečností) tehdy vypálili sto ran, Lev ale jako zázrakem vyvázl bez zranění. Od té doby se už nikde necítil v bezpečí. Dokonce začal žít jako poustevník. Nevycházel z domu a nechal se hlídat policisty a ochrankou, kterou platili jeho američtí přátelé.
Podruhé už Trockij smrti neunikl
Přísná bezpečnostní opatření by možná slavila úspěch, kdyby Trockij nebyl tak důvěřivý. V srpnu téhož roku se k němu dokázal vetřít agent NKVD Ramón Mercader. Nejprve se několik týdnů poflakoval okolo jeho domu, poté se mu podařilo dostat do Trockého bezprostřední blízkosti. Vraždu si naplánoval na dvacátého srpna. Ten den propašoval do jeho sídla cepín, který pak Lvovi, zrovna pracujícímu na Stalinově biografii, zaťal do hlavy do hloubky sedmi centimetrů.
Vzdor utrženému devastujícímu zranění Trockij stále žil, dokázal se bránit a zavolat ochranku. Po činu dokonce Dr. Wenceslau Dutrem stanovil raněnému poměrně optimistickou diagnózu. Trockému prý “jen” ochrnula pravá ruka a levou stranu těla mu sužovaly nekontrolovatelné záškuby. Lékařův verdikt byl možná ovlivněn tím, že raněný stále komunikoval.
Po převozu do nemocnice Creuz Verde dokonce Trockij vtipkoval, když mu holili hlavu na zákrok, že konečně našel kadeřníka. Na operační sál se dostal tři hodiny po napadení. Chirurgové provedli trepanaci lebky o rozměru pět krát pět centimetrů. Odstranili roztříštěné kosti a vyčistili okraje rány. Jejich snažení ale bylo marné. Otok Trockého mozku byl tak velký, že se začal tlačit ven vytvořeným otvorem.
Ještě ho nezabíjejte, zvolal prý před smrtí Trockij
Když se druhý den objevil na Trockého hlavě velký hematom, byl jeho osud zpečetěn. Těsně před smrtí měl prý zvolat: “Nezabíjejte ho! Ať řekne, kdo ho poslal!” Zda tomu tak skutečně bylo, není jisté, lékařské záznamy ukazují, že se Lev po operaci již neprobral. Pokud ano, odpověď musel znát již předem.
Mercader byl po útoku okamžitě zatčen. Měl u sebe dopis, v němž svůj čin ospravedlňoval. “Jsem přesvědčen, že časem nejen strana, ale i historie potvrdí správnost mého rozhodnutí. Zavraždil jsem nepřítele dělnické třídy," psalo se v něm. Strana to pochopila hned. Mercaderovi byl udělen řád a titul Hrdiny Sovětského svazu...
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Lev Davidovič Trockij
Ciekawostkihistoryczne.pl: Mózg wysuwał się z rany, odłamki kości były wszędzie. Lew Trocki i zemsta Stalina