Během své dlouhé vlády neměla britská královna Alžběta I. prakticky ani jednu chvilku, kterou by mohla strávit nikým nerušena, v naprostém soukromí. Její život totiž podléhal přísným pravidlům. Vše bylo organizováno do nejmenšího detailu.
Každý den vstávala okolo osmé hodiny. Snídala v noční košili. Potřebovala se probrat. Jak sama přiznala, ranní ptáče rozhodně nebyla. Po jídle se začala procházet po svých komnatách, nebo zasedla k oknu, kde odpočívala.
Šatník královny Alžběty I.
Když se v roce 1599 hrabě z Essexu vrátil ke královně poté, co bez povolení vyjednal mír s irskými rebely, zastihl ji v její ložnici neupravenou. Bylo zrovna kolem desáté ráno a panovnice se ještě nestihla převléknout a učesat. Alžběta I. na to byla velmi citlivá, pokud jste ji zastihli v negližé, museli jste počítat minimálně s tím, že vám vynadá.
Když se královna konečně rozhodla, že nastal čas se obléct, trval tento proces, za asistence několika dvorních dam, více než hodinu. Její šaty byly uloženy ve Wardrobe of Robes, což byla spíše instituce, než-li komoda s oblečením. Ta byla uchovávána ve Whitehallu, i když to bylo vlastně vcelku zbytečné, neboť každá královnina komnata měla vyhrazený prostor pro šaty.
Jakýkoli předmět přemístěný z hlavní šatny do jiné musel být pečlivě zapsán na zvláštní seznam s podpisem služebné, jenž tento úkol provedla. To platilo i pro šperky a kožešiny. Služebné byly navíc zodpovědné za jejich řádné vrácení, což bylo, vzhledem ke královnině roztržitosti, poměrně těžké. Měla otravnou schopnost vše ztratit. V roce 1574 se rozčilovala, že jí z klobouku zmizela "malá zlatá rybka zdobená diamantem." V roce 1582 ztratila zlatý žalud a dubový list, dále tři knoflíky a sponu ze šatů. Velmi dobře to vyjádřil jeden soudobý historik. Napsal, že šperky z ní padaly jako by byla chodící vánoční stromeček.
Jak vypadala Alžběta I.
Na většinu cizinců udělalo první setkání s anglickou královnou velký dojem. Kupříkladu autor cestopisů Lupold von Wedel ji spatřil přijet na každoroční turnaj, který oslavoval výročí jejího nástupu na trůn. Byla oblečená v bílých šatech a jela ve zlaceném kočáře, pod baldachýnem z červeného sametu vyšívaným perlami a zlatem. „Vypadala jako bohyně z nějakého obrazu," zhodnotil ji.
Advokát Paul Hentzner byl naopak kritičtější a řekl: „Její tvář je podlouhlá a hezká, avšak plná vrásek. Oči má malé a laskavé, mírně zahnutý nos, ústa úzká a plná černých zubů. V uších jako náušnice dvě bohatě zdobené perly, falešné rudé vlasy a na hlavě malou korunku. Působí majestátně a hovoří laskavým stylem."
Očividně měl každý z pánů svůj vyhraněný styl. Pravdou ale je, že královna dbala na to, aby dobře vypadaly i její dvorní dámy a osobní strážci, jenž ji chránili pozlacenými halapartnami.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Alžběta I.
Wielkahistoria.pl: Życie codzienne Elżbiety I Tudor. Nieznane szczegóły zwyczajnych dni angielskiej królowej