Po tragickém zemětřesení a tsunami, které v roce 2011 zasáhlo Japonsko, se začaly množit případy pozorování údajných tsunami duchů. Mělo jít o duše obětí této přírodní katastrofy. Je něco takového možné?
Dne 11. března roku 2011 se na japonské pobřeží řítila vlna oceánské vody ve výšce dvanáctipatrové budovy. Byl to výsledek podmořského zemětřesení o síle 9,1 stupně. O život přišlo více než 15 000 lidí, milióny zase ztratily přístup k pitné vodě či elektřině. Během několika minut bylo navíc zničeno 120 000 budov. První setkání s duchy byly hlášené už po několika dnech. Tento fenomén zaujal i britského reportéra Richarda Lloyda Parryho, který se ho rozhodl prozkoumat.
Smrtící tsunami
Ničivá vlna tsunami postihla nemocnice, školy, různé podniky, domy, koleje a spoustu dalších. Nejhorší ale bylo, že voda zasáhla i jadernou elektrárnu ve Fukušimě, kde narušila chladící systém. Škody se vyšplhaly až na neuvěřitelných 199 miliard dolarů. Od druhé světové války to byla pro Japonsko nejtěžší krize.
Richard Lloyd Parry žil v Japonsku 18 let. Velmi ho překvapilo, jak je tento národ pověrčivý. Pozorování duchů po tsunami se mezi lidmi začalo šířit jako epidemie. V roce 2016 se o tento jev začal zajímat i student sociologie Yuka Kudo. Odcestoval do jednoho z měst, které bylo katastrofou nejvíce postižené. Začal mluvit s místními taxikáři, kteří tvrdili, že častokrát nabrali cestující, jenž byli ve skutečnosti duchové.
Oběti přírodní katastrofy ožívají
Jeden taxikář mu řekl, že si jeho služby objednala žena, jenž se nacházela v obzvláště zdecimované oblasti. Bylo mu to hned divné, neboť bylo zrovna parné léto, ona však byla oblečena do těžkého zimního kabátu, který byl navíc promočený. Přitom již několik dní nepršelo. Sdělila mu, že chce odvézt do převážně opuštěné čtvrti Minamihama. „Nikdo tam není," upozornil ji. „Jste si jistá?" zeptal se pro jistotu. Žena se na něho podívala a třesoucím se hlasem pronesla: „Jsem mrtvá?” V tomto okamžiku prý zmizela.
I Parry měl k dispozici podobné výpovědi. Jeden muž mu řekl, že nenávidí déšť. V kalužích prý vidí obličeje mrtvých. Buddhistický kněz Taio Kaneda mu zase vyprávěl příběh o muži, kterého duch dokonce posedl. Jednoho večera se začal válet v blátě před svým domem a hovořit hrubým, hrdelním hlasem. Druhý den si na nic nevzpomínal.
Tsunami duchové jako projev smutku
V Japonsku se neklidná duše, která nedošla po smrti klidu, nazývá jurei. A to se vlastně během tsunami stalo. Přírodní katastrofa vzala životy lidem, kteří na to nebyli ještě připraveni. Přestože patří Japonsko mezi nejméně nábožensky založené země, kult předků a mrtvých je zde velmi silný. Parry věří, že šlo o určitý způsob vyrovnání se se ztrátou blízkého člověka.
Kupříkladu v městě Otsuchi je na vrcholku kopce, odkud je dobře vidět na oceán, instalována telefonní budka. Z ní mohou pozůstalí posílat svým blízkým různé zprávy. Není totiž nijak neobvyklé, že přeživší se se smrtí vyrovnávají tím, že zažívají “paranormální” jevy, slyší různé zvuky nebo cítí pachy. Vše je snesitelnější, než přijmout prázdnotu, kterou nenadálá smrt vytvoří...
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Tsunami
Allthatsinteresting.com: Inside The Disturbing Legend Of The Tsunami Spirits That Have Haunted Japan Ever Since Its 2011 Disaster