Těžký život ruských paniček: Mohly pouze nalévat víno a pečovat o kuchyni a spíž

Kontakty ruských žen s cizinci byly omezeny na minimum. Směly se zúčastnit pouze přivítání hosta. Když mu nalily víno, byl jejich úkol prakticky splněn. Poté se musely odebrat zpět do svých pokojů, kde zůstaly do té doby, než návštěva odešla.

Mohlo by Vás zajímat:

Rady pro dívky podle časopisu Seventeen (1967): Trénujte melodiku hlasu a s chlapcem noste jen malou kabelku

Ženy, které nesměl nikdo vidět

Kdo měl dovoleno pohlédnout bohaté ženě do očí, považoval to za velkou čest. Byla to totiž opravdu výjimečná situace. Jinak měly paničky zakázáno opouštět domov. Pokud to bylo přece jen nutné, nosily venku závoje zakrývající celý obličej. Pohybovat se mohly jen v uzavřených saních a kočárech.

A jak to vypadalo třeba v kostele? Violetta Wiernicka ve své knize Polky, které vládly Kremlu citovala výpověď jednoho cizince, jenž tuto situaci mohl vidět na vlastní oči: „Ženy vstupovaly do chrámu samostatnými dveřmi a poté přešly k speciálnímu místu určenému pro modlitby. Nikdo je tam nemohl vidět.”

Mohlo by Vás zajímat:

5 šílených rad pro hospodyňky z padesátých let: Magické pilulky na stres a jak být šik 24 hodin denně

Manžel jako vládce

Ženy své despotické manžely poslouchaly jednak z obavy o ctnost, a také z čiré nutnosti. Pravidla domácnosti upravovala kniha Domostroj z 15. století. V současnosti je považována za významnou památku staroruské literatury. Manželka byla podle tohoto textu povinna uznat svého muže za hlavu rodiny s tím, že její “moc” se omezuje pouze na kuchyni a spíž. Bát se ho ale měly i děti. Otec totiž měl neomezené právo trestat je jakýmkoli způsobem.

O nic lépe na tom nebyly ženy ani po smrti partnera. Neznamenalo to, že mohly automaticky rozhodovat o svém osudu. Mrtvého druha vystřídal jiný poručník - na řadu přišel syn, nebo další příbuzný. Ten dbal také na to, aby zůstaly negramotné. Nesměly nic číst, ani si s nikým dopisovat.

Mohlo by Vás zajímat:

100 let stará společenská pravidla: Kolik toho směla vypít dáma a na co měly myslet těhotné?

Svoboda ruských paniček

Podle německého diplomata Adama Olearia bylo hlavním zaměstnáním manželek bojarů (příslušník nejvyšší feudální aristokracie) a bohatých kupců vyšívání kapesníčků a malých tašek. Ostatně to bylo také jediné téma, o němž se mohla žena bavit s hostem na návštěvě.

Všechno zlé ale jednou skončí. Když se v čele Ruska objevila sedmnáctiletá šlechtična Agafja Grušecká, do níž se zamiloval devatenáctiletý car Fjodor III. Alexejevič, daly se věci konečně do pohybu. Začala u svých švagrových. Ty se díky její intervenci u cara mohly konečně samy rozhodnout, co si dají k večeři, či jaké šaty si na sebe obléknou.

Přestože Agafja zemřela v pouhých osmnácti letech u porodu, nastartované změny již nešly zvrátit. O dvě dekády později rozhodl Fjodorův bratr Petr I., že začne organizovat takzvané assambleje, čili setkání, na které museli bojaři přivést i své ženy. Krok vpřed směrem k emancipaci žen to jistě byl, car se ale musel vypořádat s nepřejícími poddanými, kteří se snažili ze všech sil udržet staré pořádky a všemožnými způsoby tyto akce sabotovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Jak ulovit muže podle knihy z 50. let: Pomůže vám lehký stalking, sebevědomí a tyto dvě naučené fráze

Zdroje informací: 

Wikipedia.org: Domostroy 

Wielkahistoria.pl: Prawdziwe życie bogatych Rosjanek 500 lat temu. Obcokrajowcy nie kryli zdumienia