Letos je tomu již jednadevadesát let od tragické smrti "krále obuvi" Tomáše Bati, který dokázal malou ševcovskou dílničku změnit na podnik světového významu. Osudným se mu stal let do Švýcarska, který však skončil po sedmi minutách od vzlétnutí. Co se stalo?
Tomáš Baťa byl československý podnikatel a zakladatel proslulého obuvnického impéria. Kromě obchodu se také angažoval v místní samosprávě. Devět let působil ve funkci starosty města Zlína, kde rovněž sídlil jeho podnik.
Baťa: Otevření nové pobočky ve Švýcarsku se nedožil
Tomáš Baťa se 12. července 1932 chystal odletět se svým soukromým letadlem Junkers F 13, které pilovatoval Jindřich Brouček, do švýcarského Möhlinu, kde se mělo konat otevření nové pobočky. Měl se tam také setkat se svým synem, který měl poté namířeno do severní Ameriky. Ač v té době vrcholila hospodářská krize, Baťa měl své prodejny ve více než šedesáti zemích světa. Nabízel totiž to, čeho bylo zoufale málo - pracovní místa (svou roli v tom ale také sehrálo zvyšování dovozních cel a ochrana místních trhů). Tentýž případ platil i pro Švýcarsko.
Letadlo mělo vzlétnout z firemního letiště v Otrokovicích. Kvůli husté mlze byl však let o hodinu opožděn. Baťa byl jako na trní. Bylo skoro šest hodin ráno a on slíbil, že se do Curychu dostane v deset hodin dopoledne. Přikázal tak pilotovi, aby již na nic nečekal a vzlétl. Jindřich Brouček ho poslechl, to ale byla osudová chyba. Zhruba po sedmi minutách se letoun zřítil u továrny na Bahňáku. Pilot ještě v ruce svíral knipl, jako by se snažil na poslední chvíli celou situaci zvrátit.
Proč ale k tomu vůbec došlo? Buď Brouček zavadil o roh papírny či pily, když sledoval elektrické vedení, aby se mu vyhnul, nebo se pokusil, kvůli přetrvávající mlze, o nouzové přistání, které se bohužel nezdařilo. Zajímavé je, že Baťa předtím unikl smrti třikrát. Poprvé v roce 1911 na Dušičky a podruhé se u Malenovic srazil s povozem, z čehož mu na čele zůstala jizva. A nakonec ho na životě v roce 1917 ohrožoval zánět žil dolních končetin. Křečové žíly si způsobil dlouhými pochody s plnou nůší na zádech v počátcích svého podnikání.
Hádka se synem
Jak již bylo uvedeno výše, ve Švýcarsku se měl Baťa setkat se svým synem Tomášem. Dle slov pamětnice Elišky Jechové tomu však večer před odletem předcházela hádka. Tuto poměrně neznámou informaci se žena rozhodla uveřejnit na webu sinagl.cz.
Její otec pracoval jako mechanik na letišti v Otrokovicích. Velmi dobře znal pilota Jindřicha Broučka. Od něho věděl, že když jel Baťa na služební cestu sám, mnohdy si sedl vedle Broučka a svěřoval se mu. Bylo mu líto, že má jen jedno dítě, které jeho manželka navíc rozmazluje. Školní rok jeho syn trávil ve Švýcarsku, na prázdniny jezdil domů. Když mu bylo 17, raději však upřednostnil své kamarády před otcem. Oznámil mu tak, že nepřijede, což Tomáše Baťu velmi mrzelo.
Podruhé se pohádali před otevřením pobočky v Möhlinu. Tomáš junior mu řekl, že až přijede do Švýcarska, on již bude dávno pryč, což byl také jeden z důvodů. proč chtěl Baťa za každou cenu, a hlavně co nejdříve, vzlétnout. Baťa také po jejich rozhovoru ze vzteku přepsal všechny akcie firmy na nevlastního bratra Jana. Tuto listinu pak objevil notář během pozůstalostního řízení.
Oplakávaly ho tisíce lidí
Pohřbu Tomáše Bati se zúčastnilo přes padesát tisíc osob, včetně představitelů československé vlády. Paradoxní ale je, že jeho blízcí neměli na truchlení moc času. Organizace pohřbu a řešení budoucnosti podniku jim daly hodně zabrat.
Pohřební průvod trval pět hodin. Vše začalo církevním obřadem. Poté měl proslov jeho nevlastní bratr Jan. Hovořili ale i další čelní představitelé podniku. Poté byla rakev s králem bot položena na nákladní auto (rakev s pilotem byla položena na trup letadla). To vyjelo z továrny, odkud pokračovalo k nádraží a dále na náměstí Míru. Cestou se rozezněly sirény. Po dalších proslovech putoval průvod ke kostelu svatého Filipa a Jakuba. Nakonec se ještě navštívily školy, kde se rozloučily děti i učitelé. Obě rakve byly uloženy do země na Lesním hřbitově ve Zlíně.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Tomáš Baťa
Idnes.cz: Zlín zahalil velký smutek. Tomáše Baťu před 90 lety oplakávaly tisíce lidí