Jan Jindřich, mladší bratr krále Karla IV., syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, se narodil 12. února 1322. Toho dne určitě nikoho nenapadlo, jak se chlapec zapíše do dějin. Zažil totiž nejen politické úspěchy, ale také ho manželka Markéta Pyskatá vyhnala ze společné domácnosti, respektive hradu.
Manželství není nic jednoduchého. Láska je sice hezký cit, ale soužití dvou lidí může velmi snadno získat základní trhliny, které se už ani spravit nedají. Své o tom věděl i Jan Jindřich Lucemburský, bratr slavnějšího sourozence Karla IV., v jehož stínu celý život žil. V okamžiku, kdy mu vlastní manželka sbalila kufry a zamkla před ním hrad, byl možná rád, že není až tak známý jako jeho bratr. I tak mu ale Markéta Tyrolská, zvaná také Pyskatá, s sebou přibalila z ostudy kabát…
Bratrova opora
Jan Jindřich Lucemburský byl moravským markrabětem a jako bratr krále Karla IV. vždy věděl, kde je jeho místo. Byl nejen správcem části bratrovy říše, ale také jeho celoživotním přítelem a oporou, pokud ji potřeboval. To Karel IV. oceňoval a Janu Jindřichovi občas svěřil i poměrně důležitý diplomatický úkol, který byl beze zbytku a k panovníkově spokojenosti splněn. Takového bratra aby tehdejší panovníci pohledali!
Hloupou, nebo ošklivou?
V politice se Janu Jindřichu Lucemburskému dařilo poměrně dobře, zjevně netoužil po vyšším postavení, než které mu rodově náleželo, a žil z tohoto pohledu poměrně spokojeně. Horší to už ale bylo s manželstvím. O jeho budoucí ženě bylo rozhodnuto poměrně záhy po jeho narození. Otec Jan Lucemburský rozhodně neotálel, a tak se po nevěstě začal poohlížet, sotva syn spatřil světlo světa. Jako ideální politická volba se jevily hned dvě sestry – Adléta a Markéta Korutanské. Jenomže, zatímco Adléta byla jemně řečeno mdlého ducha, Markéta pro změnu nepobrala mnoho krásy. Konečná volba nakonec padla na Markétu.
Desetiletý ženich
Jan Jindřich se už ve svých osmi letech oženil s o čtyři roky starší Markétou Korutanskou, řečenou Pyskatou. I když některé zdroje nevylučují, že zvěsti o její ošklivosti byly pouze výplodem závisti a pomluv, mladé manželství nijak šťastné nebylo. Netrvalo to dlouho a starší Markéta začala svým dětským manželem pohrdat, dokonce jejich vztah došel až do bodu, který by se dal označit jako nenávist.
Kufry před hradní bránou
Markéta vydržela s Janem Jindřichem sdílet život dvanáct let. V průběhu té doby se šířily zvěsti o Jindřichově impotenci, ale vzhledem k jeho dalším manželstvím, z nichž se narodilo celkem sedm dětí (z toho jeden levoboček, ke kterému se ale hlásil), šlo spíš skutečně hlavně o neschopnost páru přenést se přes vzájemnou nevraživost. Markétě došla definitivně trpělivost v roce 1344, kdy si jednoho dne počkala, až manžel odjede na lov, a začala konat. Když se Jan Jindřich vrátil k hradu, zjistil, že je brána zavřená a nikdo neotvírá. V hradu navíc nebylo už žádné české služebnictvo, Markéta se rozhodla pro opravdu dokonalou změnu. Spolu s vlastním manželem vykázala z hradu i jeho lidi. Janu Jindřichovi nezbývalo nic jiného než se s ostudou zapuzeného manžela vrátit domů do Čech.
Rozvod kvůli impotenci
V manželství mohou nastat rozbroje, které se ještě dají spravit. O to ale zjevně Markéta nestála, a tak se rozhodla dílo zkázy dokonat, když požádala o rozvod. Jako důvod udávala domnělou impotenci jejího manžela. Čas však ukázal, jak daleko byl tento argument od pravdy. Jan Jindřich, i když mu tato aféra v evropské politice příliš nepřidala, ale moc litovat nemusel.
Další Markéty a Alžběta
Po návratu do vlasti mu bratr Karel IV. svěřil do správy Moravu a zanedlouho se také znovu oženil. S Markétou Opavskou si rozuměli evidentně mnohem více, protože se jim narodili hned tři synové a tři dcery. Ani po smrti své druhé manželky nezůstal sám a oženil se potřetí. Snad aby si nepletl křestní jména svých manželek – i ta třetí byla Markéta, tentokrát Habsburská. Štěstí mu tentokrát vydrželo pouhé dva roky, tedy do její smrti. A tak to zkusil znovu. Kupodivu si nevzal za ženu další Markétu, ale Alžbětu Oettingenskou, která pro změnu svého manžela přežila. Se žádnou jinou manželkou než s „druhou Markétou”, tedy s Markétou Opavskou, už potomky neměl.
Stín v kronikách
I přes všechny své úspěchy, kterých bezesporu dosáhl v politice, a přes veškerou úctu a pokoru, s níž byl oporou svému bratru Karlu IV., zůstává na Janu Jindřichovi dodnes stín jeho prvního manželství, které skončilo kufry před hradní bránou. Zkrátka – manželství nebylo hračkou ani ve středověku…
Zdroje:
Wikipedie.cz: Jan Jindřich
Jaroslav Čechura: České země v letech 1310–1378: Lucemburkové na českém trůně I.