O Adolfu Hitlerovi by se dalo říct, že sice chtěl ovládnout celý svět, ale ve skutečnosti nedokázal ukočírovat ani vlastní plynatost. Hosté Berghofu, jeho soukromé chaty v bavorských Alpách, to zažili na vlastní kůži, či spíše na vlastní nos. Čerstvého horského vzduchu si bohužel moc neužili.
Albert Speer později vzpomínal, že v jednu chvíli Vůdce ve tváři zbledl, vyskočil od stolu a běžel do svého pokoje. A to se mělo dít poměrně často. Prý tím také dost komplikoval život návštěvám Berghofu, své soukromé chaty v bavorských Alpách.
Trapný problém Adolfa Hitlera
Může to znít jako scénář nějaké komedie, ale podle kulturního magazínu The Smart Set se naprostá většina historiků lékařství shoduje na tom, že Adolf Hitler byl “obětí” nekontrolovatelné plynatosti. Křeče žaludku, průjem či naopak zácpa, to vše ho sužovalo od dětství. Nervák byl již jako puberťák, když se z něj stal diktátor, došlo to do neúnosného bodu.
Plynatost a další zažívací potíže patří bezesporu do kolonky “trapné problémy” Věděl to i budoucí německý diktátor. A tak se v roce 1929, coby nastupující politik, zahloubal do lékařských příruček, aby v nich našel řešení na své potíže. A ejhle, prý by to spravila převážně rostlinná strava. Střeva by se mu měla zklidnit a nežádoucí vypuštěné plyny by se staly, kulantně řečeno, méně obtěžujícími.
Po dvou letech detailního prohlížení výkalů a používání heřmánkových klystýrů se rozhodl s masem nadobro seknout. Dopomohla mu k tomu i sebevražda neteře Geli. Když mu dali druhý den ráno na talíři šunku, odstrčil ji se slovy, že to vypadá jako mrtvola. Jeho jídelníček nyní tvořily hromady syrové zeleniny rozemleté na dětskou kašičku.
Jak vyléčit diktátora
Lékař Theo Morell si poznamenal do zápisníku, že když Adolf Hitler spořádal svůj zeleninový talíř, byl sám udivený, co se pak s předním “představitelem” árijské rasy dělo. Tak velkou zácpu a plynatost prý viděl jen u velmi malé skupinky lidí. Ale ani samotný Morell si neměl co vyskakovat. Byl velmi obézní, vypadal prý jako žába, a navíc mu páchlo z úst. Nějakým záhadným způsobem ale pomohl Hitlerovi ulevit od žaludečních křečí a rovněž mu vyléčil ekzém na nohou. K nelibosti ostatních lékařů pak začal diktátor hltat každé jeho doporučení, byť bylo sebehloupější.
Kupříkladu na již několikrát zmíněný problém s plynatostí mu předepsal speciální malé černé pilulky, které obsahovaly značné množství strychninu. To Vůdce neřešil, denně jich někdy spolykal až šestnáct. Jenomže mu z toho začala žloutnout kůže a měl výpadky paměti. Kvůli atropinu, další “skvělé” přísadě těchto léků, se zase zmítal mezi euforií a záchvaty zuřivosti.
28 různých drog pro Adolfa Hitlera
Po válce zjistili američtí zpravodajští důstojníci, že Morell podával Adolfu Hitlerovi až 28 různých drog. Ale ani tak se mu plynatost nepodařilo zkrotit. Když Vůdce v roce 1944 onemocněl žloutenkou, snažili se ho tři lékaři přesvědčit o tom, aby Morella propustil. Ten se jenom smál, zatímco píchal Adolfovi další dryák. Vyhazov dostali samozřejmě oni.
Několik dní předtím, než Rusové dobyli Berlín, nařídil Hitler Morellovi, aby svlékl uniformu a odešel. Sám byl vážně nemocný a záhy ho zajali Američané. Po dvou letech vězení byl lékař propuštěn na svobodu a ihned hospitalizován. Zemřel v roce 1948.