Za necelý měsíc bude jaro. Dny se prodlužují a otepluje se. To přímo láká k nějakému tomu výšlapu. Kde jinde by si člověk nejlépe vychutnal přírodu v rozpuku nežli na horách? Cílovou destinaci bychom si však měli dopředu velmi pečlivě vybrat. Mohlo by se totiž taky stát, že bychom se již nikdy nevrátili...
Kalkajaka neboli Černá hora je považována za nejděsivější místo severního Queenslandu. Hoře se nevyhýbají jen domorodí Aboriginové, ale také ostatní starousedlíci. V oblibě ji nemají ani piloti letadel. V blízkosti Kalkajaky totiž dochází k podivným turbulencím a poruchám na přístrojích. I proto se jí někdy říká queenslandský bermudský trojúhelník.
Zlovolný šaman
Aboriginové mají jasno. Za vše může mocný šaman, kterému chutnalo lidské maso. Jednoho dne dokonce snědl mladého náčelníka. Lidem došla trpělivost a chtěli jej zabít. Šaman se ale proměnil v hada a utekl na Kalkajaku. Od té doby požírá lidi tam. Zní to jako pěkná pohádka, faktem však je, že na hoře se podle záznamů ztratilo přes deset lidí. Není bez zajímavosti, že všechna zmizení se odehrála v průběhu 19. století, poslední v roce 1932.
Pohřešují se domorodci, farmáři i policisté. Jak je to možné? A je vůbec Černá hora přírodního původu? Vždyť vypadá jako kopec zasypaný uhlím. Záhadologové se kloní k tomu, že vznikla uměle. Prý to jsou trosky prastarého chrámu, který má ukrývat mrtvoly králů z dob dávno minulých a nesmírné poklady. To by odpovídalo tomu, že když se někdo propadl dovnitř, nedokázal se již z komplikovaných a nebezpečných prostor vyšplhat zpět na povrch.
Nechoďte tam!
Harold Ludwick a Maria Shipton, dva potomci původních obyvatel, se snaží senzacechtivé turisty odradit od výletů na Černou horu. Jejich slova se však míjí účinkem. „Jeden kamarád ze Sydney,” prozradil Harold magazínu Abc.net.au, „se i přes mé důrazné varování na Kalkajaku vydal. Po čtyřech měsících rekonvalescence mi pak dal za pravdu.” Ludwick je přesvědčen o tom, že se na hoře nacházejí temné síly, se kterými si není radno zahrávat. I onoho kamaráda po návratu prý sužovaly démonické síly, z čeho se vzpamatovával dlouho.
„Pokaždé se turistům snažím vysvětlit, proč by tam neměli chodit, a když už ano, tak alespoň s průvodcem. Nikdo však neposlouchá,” dodala Shipton. Podle ní spousta lidí nerespektuje místní kulturu. Myslí si, že všemu rozumí, že znají všechna posvátná místa. „Je to jako s tabulkou Ouija,” pokračoval Ludwick. „Když si s ní nehrajete, máte klid. Jakmile si s ní něco začnete, bude vás to pronásledovat do konce života. Ovlivní to vaši duši. Když je nějaké místo posvátné, nemá se tam prostě chodit.”
Děsivý zážitek
Kalkajaku se rozhodl navštívit i Ivan Mackerle, známý odborník na tajemno, jehož syn David se o příběh podělil i s australským zpravodajským serverem 9news. Kolem dvaadvacáté hodiny se prý začaly ze skály kutálet dolů kamínky, jako by se z vnitřku dralo něco na povrch. Když ona záhadná věc slezla až k úpatí hory, ozval se praskot větviček, znělo to skoro jako lidské kroky. Když vyběhl i se synem Davidem ven ze stanu, kroky v tu ránu ustaly. Nikde ani živáčka. Jak to bylo možné, když ještě před pár vteřinami tato záhadná bytost obcházela stan kolem dokola? Nemohly za vše jen vypjaté nervy?
Zdroje informací:
Abc.net.au: It’ll Haunt You Forever
Indigenous.com: Kalkajaka, the Mysterious Black Mountain
Mackerle.webnode.cz: Hora smrti