Tajná státní policie, zkráceně gestapo, která byla založena 26. dubna 1933, patřila mezi nejhorší represivní nástroje nacistického Německa. Kdo měl natolik hroší kůži, že dokázal pracovat pro gestapo? A jaké oblasti se organizace snažila pokrýt svými zvědy?
Předchůdcem gestapa byla tajná pruská státní policie. Úkolem agentů bylo vyhledávat, zatýkat a případně i zlikvidovat osoby ohrožující svou činností fungování Třetí říše. K zániku gestapa došlo až po válce, 8. května 1945, kdy bylo označeno za zločineckou organizaci.
Historie gestapa
V roce 1933 se Hermann Göring stal pruským ministrem vnitra, čímž získal pravomoc založit tajnou policii. Nejprve oddělil politickou a výzvědnou složku od pořádkové policie. Do nového útvaru pak jako vedoucí pracovníky dosadil členy SS. Ti se angažovali i v bezpečnostní složce Sicherheitsdienstu, což byla jakási sesterská organizace gestapa, kterou později řídil nechvalně proslulý Reinhard Heydrich.
V gestapu, jehož hlavní sídlo v Berlíně je na úvodní fotografii k článku, se počet zaměstnanců neustále měnil, obecně to ale bylo něco mezi 32 000 až 46 000. Většina z nich ani nebyli nacisté, jen loajální úředníci zvyklí splnit jakýkoli příkaz. V roce 1936 Adolf Hitler sjednotil všechny zemské policie do organizace s názvem Sicherheitspolizei, kde byla jak tajná, tak i kriminální policie. Od roku 1939 spadala Sicherheitspolizei pod RSHA - Říšský bezpečnostní úřad. Navíc je ještě těsněji propojil s SS a SD, a hlavně zákonem stanovil, že jejich činnost v žádném případě nepodléhá soudnímu přezkoumání. Jinými slovy - mohli si dělat, co se jim zachtělo.
Neomezená moc a teror gestapa
Hlavní zbraní gestapa byla pravomoc kohokoli zatknout a uvěznit třeba i v koncentračním táboře. Na řádný soudní proces mohl každý zapomenout. Agenti se nikdy nelegitimovali průkazem se jménem a fotkou, měli jen odznak. Od roku 1936 začal zaměstnance gestapa školit Werner Best, který jim vtloukal do hlav, že jsou nástrojem, který ze společnosti odstraní "patogeny" a "nemoci". Do této skupiny patřili komunisté, zednáři a křesťané.
Jak ale vyškolit lidi k tomu, aby se z nich staly bezcitné stroje? Podle historika Georgea C. Rowdera existoval čtyřstupňový proces, který měl členy gestapa zocelit. Byla to autorizace násilí, posilování násilných vzorců, rutinizace násilí a úplná dehumanizace osoby. Poté se přikročilo k samotným akcím, jako například Nacht und Nebel, kdy se mělo gestapo na Hitlerův příkaz vypořádat 12. prosince 1941 s odbojovými skupinami na okupovaných územích. Zatčení lidé byli převezeni do stovky kilometrů vzdálených věznic. Mělo to být varování pro ostatní, že také po nich se může v noci slehnout zem.
Rozdělení gestapa
Gestapo bylo rozděleno celkem na šest úřadů, přičemž každý z nich se zajímal o něco jiného. Úřad A (Nepřátelé) sledoval komunisty a sociální demokraty. Na mušce měl i liberály, atentátníky a sabotážníky. Úřad B (Náboženství) mířil hlavně na katolíky, protestanty, svobodné zednáře a Židy. Úřad C (Administrativa) si takzvaně ničím nezašpinil ruce. Jen vedl záznamy o ostatních odděleních.
Úřad D (Okupovaná území) chtěl mít pod kontrolou politické oponenty, církve, sekty, kontrašpionáž a možné nežádoucí spojence. Úřad E (Kontrarozvědka) řešil Říši, východ, západ, jih a Skandinávii. A konečně Úřad F (Hraniční a pohraniční policie), zde se hlavně zajišťovala bezpečnost hranic a odchytávali se utečenci, pašeráci a překupníci.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Gestapo
Deník.cz: Druhý muž Třetí říše Göring: Založil gestapo a utápěl se v luxusu, který nakradl