Herec James Cagney prožil život plný zvratů a bizarností. Kariéru si vybudoval na rolích vrahů a násilníků, přitom ve skutečnosti byl excelentní zpěvák a tanečník.
James Francis Cagney se narodil v červenci 1899 a již odmala bojoval s nemocemi. Ve skutečnosti byl tak slabý, že se jeho matka obávala, zda stihne alespoň křest. Ale nebyl jediný. Dva ze šesti sourozenců zemřeli pouhé dva měsíce po příchodu na svět.
Skromné začátky a mnoho profesí
Cagneyho rodina byla velmi chudá. Jeho otec byl amatérský boxer a barman, který měl co dělat, aby své rodině zajistil alespoň to základní. Ale ani skromné poměry, těžký život a špatné hygienické podmínky na Lower East Side nezabránily malému Jamesovi ve snění a spřádání velkých plánů.
Po maturitě se zapsal na Columbia College, kde plánoval studovat umění. K tomu si chtěl přibrat ještě němčinu. Jenomže studium zhatila pandemie španělské chřipky, jež Ameriku zasáhla v roce 1918 a které bohužel podlehl i jeho otec. Hlavou rodiny se tak stal nyní on. Musel se vrátit a postarat o matku i sourozence. To ale ještě netušil, že na něho osud chystá další životní zvrat.
Aby uživil rodinu, pracoval James jako vrátný, poslíček a asistent v novinách. Pak se mu naskytla příležitost začít pracovat v knihovně. Tam se setkal s Florence James, jež v něm zažehla touhu po herectví. Dokonce kvůli tomu přelezl přes plot studia Vitagraph, kde pracovala i Florence coby režisérka. James přesvědčoval vedení tak dlouho, až mu dali práci kulisáka pro pantomimickou show. Ale i tam zapracoval osud. V představení vystupoval i jeho bratr Harry, který jednoho večera onemocněl. A tak požádali Jamese, aby ho zastoupil. Zvládl to odehrát, měl totiž fotografickou paměť.
Přesto si nebyl stále jistý, zda se hodí před, nebo spíše za reflektory. Raději tak přijal práci v obchodním domě. Tam ho jednou jeden z jeho kolegů viděl tančit a doporučil mu, aby se zúčastnil konkurzu, jenž garantoval týdenní plat ve výši 35 dolarů. Dal na jeho radu a zvítězil. Bylo to představení o opravářích. Vtip byl ale v tom, že byli všichni převlečeni za ženy, což mu nedělalo žádné potíže. Jako by se na jevišti stal někým jiným. Jeho matka byla na něho hrdá, ale divadlo nepovažovala za seriózní obživu. Chtěla, aby vystudoval. Poslechl ji, do školy se sice nevrátil, ale začal pracovat v realitách. Po večerech však chodil na další konkurzy. Brzy dostal další roli, což mu vyneslo 55 dolarů týdně. Matce posílal 45 dolarů, pro sebe si nechával jen 10.
V roce 1922 si vzal Frances Willard Vernon, s níž se seznámil v divadle. Byla to láska na celý život. Oba sice pracovali, ale peněz bylo pořád málo. Rozhodli se tak přestěhovat do Hollywoodu, kde se jim ale vůbec nedařilo. A tak se vrátili do New Yorku. Nakonec to nevadilo. James dostal roli ve hře Outside Looking, kde poprvé netančil. Plat se mu zvýšil na 200 dolarů týdně. A pak přišla vskutku velká role ve Women Go On Forever. A založení taneční školy.
Trnitá cesta z jeviště před kameru i k penězům
Po velkém úspěchu Women Go On Forever přišla nabídka na další show Penny Arcade s Joan Blondell. Kritici představení jako takové nenáviděli, ústřední hereckou dvojici ale naopak milovali. Jejich vzájemné chemie si všiml i zpěvák a bavič Al Jonson, který zakoupil práva na filmové zpracování. Ty pak prodal Warner Bros.Měl ale jednu podmínku. Cagney a Blondell musí zůstat i ve filmu. Konečně se dostal do Hollywoodu.
Ihned podepsal třítýdenní smlouvu na 1500 dolarů. A rovnou si zahrál drsňáka se špatným dětstvím. Tím se zaškatulkoval. Po pár letech se ale dostavilo zklamání. Měl za sebou řadu úspěšných filmů, jeho plat byl ale prakticky stále nástupní. Uvědomil si, že pro Warneryvydělal balík a neviděl z něho ani cent. Požádal tak vedení o zvýšení platu. To razantně odmítlo a ještě po něm chtělo, aby dělal reklamu i filmům, ve kterých nehraje. Za to je poslal do míst, kde slunce nesvítí, a vrátil se do New Yorku.
Zatímco si lízal rány, další z jeho bratrů, Bill, se nabídl, že mu bude dělat v továrně na sny agenta. A ejhle... za film Taxi! mu vyjednal tisíc dolarů týdně. Jenomže se dlouho neradoval. Poprvé zvýšili, podruhé už nechtěli. Chtěl tak znovu od Warner Bros odejít, to mu však nedovolovala podepsaná smlouva. Předložil tak nabídku, že pro ně natočí tři filmy zdarma a odejde. Ani na to mu nekývli. V tom okamžiku se ho zastal jejich režisér Frank Capra. Dojednal mu zvýšení platu na 3000 dolarů týdně a čtyři filmy ročně.
V roce 1934 je ale stejně zažaloval. Porušili smlouvu a chtěli po něm pět filmů. Soud se docela dlouho táhl, což pro Cagneyho znamenalo, že se může na chvíli stáhnout. Nějaký čas tak strávil na menší farmě. Vždy ho totiž zajímalo zemědělství. Jednoho dne se mu ale ozvali lidé z Grand National Films. Nabídka zněla: 100 000 dolarů za film a 10 % ze zisku. Odmítl. Mezitím totiž vyhrál soud. Warner Bros ho chtěli zpět a nálakat ho měly tyto podmínky - 150 000 dolarů za každý film, maximálně dva snímky za rok, a navíc si mohl vybrat, do čeho půjde.
Odchod do důchodu
Cagney natáčel kvalitní filmy až do roku 1962. Jeho labutí písní se stala komedie One, two, three s německým hercem Horstem Buchholzem, který se snažil být celou dobu vždy o něco lepší než James. Tohle už neměl zapotřebí. Navíc měl za sebou již menší mrtvici, jež v něm vyvolala deprese. Už si nedokázal užívat tanec, jízdu na koni či malování.
Před kameru se vrátil jen jednou, a to v roce 1981 kvůli filmu Ragtime, který se natáčel v Británii. Čekalo ho tam velmi milé přivítání. Netušil, že má tolik fanoušků. O pět let později zemřel. Na pohřbu se objevily takové osobnosti jako režisér Miloš Forman, baletní mistr Michail Baryšnikov či boxer Floyd Patterson. Smuteční řeč přečetl Ronald Reagan. Všechno jmění zanechal své ženě. Kvůli problémům s neplodností adoptovali dvě děti. Jedno zemřelo ještě dříve než on sám, s druhým nemluvil. Jen Frances mu byla věrně po jeho boku dlouhých 64 let.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: James Cagney
Factinate.com: Thuggish Facts About James Cagney, The Man Who Broke The Hollywood System