Hugo (68): Hodiny od bratra se zastavovaly stále ve stejný čas. Až jednoho tragického dne jsem zjistil příčinu

S Edou jsme byli nerozlučná dvojka už od dětství. Všude spolu. Pomáhali jsme si a měli se rádi. Byl jsem vděčný za to, že jsme si oba našli manželky a měli vřelé rodinné vztahy. Často jsme se navštěvovali, trávili spolu dovolené, vychovávali děti a starali se o rodiče.

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (51): Bratr se odstěhoval do zahraničí a nechal mi na krku staré rodiče. Nepřijde mi to fér

Bratr mi věnoval velké nástěnné hodiny

"Hugo, prý máš zlomenou nohu," volal mi bratr Eda. "Vůbec si s ničím nedělej starosti, o vše se postaráme," ujišťoval mě. A opravdu. Eda s manželkou pomáhali naší rodině po celou dobu mé rekonvalescence. Kdykoliv bylo potřeba, s bratrem jsme se navzájem podporovali.

Když mi bylo necelých čtyřicet, dostal jsem od bratra k narozeninám velké nástěnné hodiny. "Jsi slepý, Hugo, tak na tyto budeš dobře vidět," smál se Eda a podával mi velkou krabici. Dostal jsem hodiny o průměru půl metru. Vybral jsem jim čestné místo v jídelně.

Mohlo by Vás zajímat:

Johana (43): Tajím před kamarádkou vztah s jejím mladším bratrem. Vím, že by to brala jako zradu

Hodiny se zastavují vždy ve stejný čas

Hodiny se mi asi po dvou letech zastavily. Ukazovaly tři hodiny. Vyměnil jsem baterky, srovnal čas a záležitost pustil z hlavy. Roky plynuly a s manželkou jsme si všimli, že pokaždé, když se hodiny zastaví, je to v totožný čas. Vždy okolo třetí hodiny. Přišlo nám to podivné, až tajemné.

Ptali jsme se známých, zda nemají stejné zkušenosti, ale nikoho takového jsme nenašli. Začalo nás to děsit. Často jsme si s manželkou povídali o tom, co je to za záhadu. Co to může znamenat? Zda se máme bát, nebo nás potká něco pozitivního. Spíše jsme měli strach.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (31): Vánoční dárek pro bratra jsem zapomněla v taxíku. Vrátil se mi i s novou láskou

Hodiny avizovaly čas bratrovy smrti

Byl jarní den, a tak jsem vyrazili s manželkou na výlet. Dostatek volného času byla jediná výhoda důchodu. Večer volala Edova dcera a plakala: "Strejdo, promiň, že jsem se neozvala hned. Táta měl odpoledne nehodu. Jel na kole a srazilo ho auto. Byl na místě mrtvý. Já teď přijela z nemocnice, maminka se zhroutila."

Tu noc jsme s manželkou střídavě brečeli, vzpomínali na Edu, mluvili a utěšovali se. Došlo nám, že celé ty roky hodiny ukazovaly čas tragické smrti mého bratra. Toho, kdo mi hodiny daroval a kdo byl mému srdci nejblíže. Nevím, zda je to náhoda, nebo jestli opravdu existuje něco mezi nebem a zemí, ale já i manželka jsme přesvědčeni, že to náhoda nebyla. Hodiny vyrobil Eda ze dřeva, daroval mi je a otiskl do nich něco ze sebe. V tomto případě bohužel hodinu svého odchodu z tohoto světa.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Nela (27): Poprosila jsem rodiče, aby mi pomohli vymoci dluh z bratra. Dočkala jsem se ale pěkného podrazu