Ingrid (38): Můj mladý asistent mě zaujal svou energií a ambicemi. Pak jsem zjistila, že k němu něco cítím

Pracuji jako vedoucí oddělení ve velké firmě a vždy jsem si udržovala profesionální odstup. Kariéra byla mou prioritou a všechno jsem získala tvrdou prací. Dbala jsem na to, aby mi nikdo nemohl vyčítat nedostatek profesionality. Postupem času jsem se naučila oddělovat osobní život od pracovního, protože jsem věděla, že příliš blízké vztahy v práci mohou přinést víc problémů než užitku.

Když se ale k mému týmu připojil Martin, všechno se změnilo. Byl mladý, ambiciózní a plný energie. Jeho úsměv a laskavost ve mně vyvolaly city, které jsem si nikdy neměla dovolit. A přesto jsem na něj nedokázala přestat myslet...

Mohlo by Vás zajímat:

Dorota (35): Použila jsem všechny ženské zbraně, aby si mě všiml nový kolega. Dnes si to vyčítám

Mladý muž mi zamotal hlavu

Když Martin nastoupil k nám a stal se mým asistentem, hned jsem si všimla jeho profesionality. Byl angažovaný, soustředěný a vždy připravený. Viděla jsem v něm potenciál, který mohl našemu oddělení pomoci růst. První týdny jsem ho brala jako každého jiného zaměstnance. Ale časem se něco začalo měnit. Martin se ukázal nejen jako vynikající asistent, ale také jako člověk plný vřelosti a empatie.

„Paní vedoucí, mohu vám pomoci s těmi zprávami? Vidím, že toho máte hodně,“ nabídl mi jednoho dne pomoc, když se práce začala hromadit.

„Děkuji, Martine. Budu ráda...“ odpověděla jsem a měla příjemný pocit z toho, že se tak angažuje.

Martin se vždy snažil podporovat tým, ale jeho úsměv ve mně probouzel pocity, které jsem neměla cítit. Přesvědčovala jsem se, že to je jen jeho oddanost, že mé city jsou iracionální. Ale čím víc času jsem s ním trávila, tím těžší bylo je ignorovat...

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (57): Hrozně mě přitahuje nový kolega. Stydím se udělat první krok, je o 30 let mladší

Co když se začnou šířit drby?

I když jsem se snažila zachovat profesionalitu, postupem času se naše rozhovory už netýkaly jen práce – začali jsme si povídat o našich životech. Martin se se mnou podělil o své sny, plány a zájmy. Zjistila jsem, že jeho optimismus a energie jsou inspirativní. Začala jsem ho oceňovat nejen jako asistenta, ale také jako člověka, kterého bych chtěla lépe poznat.

Přesto jsem nemohla dopustit, aby mě tyto city ovládly. Ve firmě jsou lidé, kteří by toho mohli využít. Katka z personálního byla jednou z těch, co milují drby. Její podezření by mohlo zničit vše, na čem jsem léta pracovala.

„Ingrid, viděla jsem tě s Martinem v kuchyňce. Nemyslíš, že spolu trávíte až moc času?“ zeptala se mě Katka s úsměvem, který nevěstil nic dobrého.

„Je to jen práce, Katko. Martin je můj asistent, musíme úzce spolupracovat,“ odpověděla jsem. Přestože jsem se snažila znít přirozeně, přepadla mě úzkost.

„Samozřejmě. Ale víš, jak lidi rádi drbou...“ dodala a nechala mě o samotě s myšlenkami, které jen prohloubily mé obavy. Její slova mě přiměla k tomu, abych své chování ještě víc analyzovala. Byly mé city příliš zřejmé? Začali si toho všímat i další lidé ve firmě? Musela jsem něco udělat, než se drby vymknou kontrole.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (33): Přitažlivý kolega mi tak zamotal hlavu, že jsem odešla od manžela. Pak se mi vysmál a zavřel dveře před nosem

Oba to cítíme stejně

Vztah s podřízeným by mohl ohrozit mé postavení a autoritu. Vždy jsem stavěla kariéru na první místo, a teď? Měla jsem pocit, že bez Martina si svůj den vůbec nedokážu představit. „Co to dělám?“ ptala jsem se sama sebe každý večer, protože mě jeho úsměv nepřestával pronásledovat.

S Martinem to začalo být trochu jiné. Napětí mezi námi narůstalo a já nevěděla, jak dlouho to ještě dokážu skrývat. Když jednoho dne, po dlouhé poradě, ke mně přistoupil s vážným výrazem, věděla jsem, že se něco změní.

„Ingrid, musíme si promluvit,“ začal nejistě.

„O čem?“ zeptala jsem se, přestože jsem věděla, o co mu jde.

„Cítím, že se mezi námi něco mění. Nemohu předstírat, že si toho nevšímám,“ řekl a podíval se mi přímo do očí.

„Martine, vím, o čem mluvíš... Je to složité... Lidé ve firmě... drby...“ koktala jsem nesouvisle.

„A to, co cítíme... Opravdu na tom nezáleží?“ zeptal se s hlasem plným emocí.

Byla jsem rozpolcená. Měla jsem nechat city převládnout, nebo dál zkoušet stavět mezi nás zeď? Stejně se začínala drolit...

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (61): Mladý kolega se mě pokouší svést. Musím přiznat, že mě to docela láká

Rozhodli jsme se to zkusit

Domluvila jsem si s Martinem schůzku v soukromí, aby nás neviděl nikdo z práce. „Martine, vím, že to, co se mezi námi děje, je komplikované. Ale nemohu dál předstírat, že k tobě nic necítím...“ odmlčela jsem se. „Když se rozhodneme to zkusit, musíme být opatrní.“

Martin se lehce usmál a v očích mu zajiskřilo. „Nezáleží mi na tom, co si myslí ostatní. Důležité je, co cítíme my. Stojí to za pokus,“ odpověděl a vzal mě za ruku.

Mohlo to vyvolat drby a ohrozit mou pozici ve firmě. Bylo to riziko, ale cítila jsem, že toho rozhodnutí nebudu litovat. Náš vztah se vyvíjel pomalu a diskrétně, snažili jsme se nemíchat práci s osobním životem.

Přes veškerou opatrnost jsme věděli, že dřív nebo později může pravda vyjít najevo. Místo strachu jsme se však rozhodli užívat si každý společný okamžik. Martin už nebyl jen mým asistentem. Láska ne vždy přichází ve vhodný čas, ale když se objeví, je třeba dát jí šanci...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (45): Mladší kolega ve mně probudil nevěrnici první třídy. Pokud toho nenechám, přijdu o všechno

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.