Facebook
Instagram
Ivě ze začátku nevadilo, že tchyně má rezervní klíč od jejich bytu. Jenže se rychle ukázalo, že tam chodí až moc často. Někdy jen poklidila, ale pak se začala hrabat v Iviných osobních věcech.
Nový byt měl být naším útočištěm. Když jsme se s Tomášem nastěhovali, těšila jsem se, že konečně máme místo, kde budeme žít podle sebe. Jenže se brzy ukázalo, že to nepůjde tak hladce, jak jsem si představovala.
Zpočátku mi tchyně nevadila
Moje tchyně Božena dostala náhradní klíč od našeho bytu „pro každý případ“. Nejdřív jsem s tím neměla problém. Někdy nám přinesla jídlo, jindy pomohla uklidit, což bylo po dlouhém dni v práci příjemné.
Zprvu jsem si myslela, že tím jen projevuje starost, ale po několika týdnech to začalo vypadat jinak. Objevovala se stále častěji – dokonce i tehdy, když jsme nebyli doma. Nechávala vzkazy, že uklidila kuchyň nebo srovnala šatník. I když jsem se snažila její pomoc ocenit, začala jsem se cítit nepříjemně. Náš byt už nepůsobil jako naše soukromá oáza.
Jednoho dne jsem přišla z práce a našla Boženu, jak v kuchyni přerovnává talíře na jiné police. Nelíbilo se mi to.
„Tomáši, tvoje máma tu byla zase,“ řekla jsem ten večer manželovi a snažila se zůstat klidná. „Zase něco přerovnala. Už mě to unavuje.“
„Vždyť nedělá nic špatného,“ odpověděl s lehkým úsměvem. „Chce nám jen pomoct. Třeba zkontrolovala, jestli je všechno v pořádku.“
Pomoct? To už nebyla pomoc, to bylo zasahování do našeho života. Jak jsem to ale měla vysvětlit Tomášovi, který problém neviděl?
Neměla jsem ani špetku soukromí
Tomášova máma k nám chodila stále častěji, někdy i každý den. Přerovnávala věci ve skříňkách, přestavovala nábytek, dokonce dělala pořádek v naší ložnici. Měla jsem pocit, že se dusím. Náš byt, který měl být klidným útočištěm, se proměnil v místo, nad kterým jsem neměla kontrolu. Každý Boženin krok mi připomínal, že to není úplně „můj“ domov. Když jsem se o tom snažila mluvit s Tomášem, vždy se matky zastával.
„Tohle není normální. Pořád něco mění, chodí sem bez ohlášení, přehrabuje se v našich věcech. Už to nemůžu vydržet,“ řekla jsem se slzami na krajíčku.
„Ivo, přeháníš. Máma nám vždycky chtěla pomoct, myslí to dobře. Proč to prostě nemůžeš přijmout?“ odpověděl Tomáš podrážděně.
Jeho slova mě zklamala. Jak mu mám vysvětlit, že nejde o samotnou pomoc, ale o překračování hranic? Už jsem nevěděla, jak to zvládnout, aniž bych vyvolala konflikt s tchyní, ale zároveň jsem to nemohla dál snášet.
Tchyně se mi hrabala ve věcech
Jednoho dne jsem přišla domů dřív, těšila jsem se na příjemný večer s Tomášem. Když jsem otevřela dveře, nemohla jsem uvěřit vlastním očím – tchyně byla v naší ložnici a přehrabovala se v mém nočním stolku. Jakmile mě spatřila, ztuhla.
„Co to děláš?“ zeptala jsem se rozzlobeně.
„Ivo... nečekala jsem tě tak brzy,“ začala a snažila se tvářit, že se nic neděje. „Jen jsem chtěla zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku.“
V pořádku? Přehrabovala se v našich věcech! Cítila jsem, jak mi vře krev v žilách. „Hrabeš se v našich věcech!“ vykřikla jsem. „Tohle je náš byt, naše soukromí! Nemáš právo sem chodit bez ohlášení, natož si prohlížet naše osobní věci!“
Božena, překvapená mým výbuchem, se snažila bránit. „Přeháníš. Dělám to z lásky. Někdo na vás musí dohlédnout, když vy sami na sebe tak nedbáte,“ řekla, ale neznělo to moc přesvědčivě.
Nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším. Tohle už nebyla péče – to byla snaha ovládat naše životy.
Manžel to konečně pochopil
Když se Tomáš vrátil domů, všechno jsem mu řekla. Doufala jsem, že konečně pochopí, jak vážná je naše situace. Byla jsem plná emocí, zklamaná a naštvaná. „Tvoje matka se hrabala v našich věcech! Přišla jsem domů dřív a viděla ji v naší ložnici...“ pronesla jsem rozzlobeně.
„Určitě k tomu měla nějaký důvod. Třeba něco hledala...“ odpověděl.
„Důvod? Žádný důvod to neomlouvá!“ vybuchla jsem. „Tohle je náš život, náš domov. Potřebujeme soukromí, a ona nás kontroluje. Tomáši, tohle už nelze přehlížet!“
Zarazil se. Viděla jsem, že ho můj výbuch zaskočil. Snad poprvé viděl, jak moc mě to všechno trápí.
„Možná to opravdu zašlo příliš daleko,“ přiznal neochotně. „Ale ona to myslela dobře…“
Věděla jsem, že nezmění názor hned, ale byl to první krok. Druhý den se rozhodl promluvit si s matkou. Chápu, že to pro něj bylo těžké, nikdo si nechce připustit, že by jeho máma jednala špatně. Ale pochopil, že musíme stanovit hranice. Setkal se s ní a vysvětlil jí, že klíče musí vrátit a každou návštěvu musí ohlásit předem.
Můj vztah s Boženou sice zůstal napjatý, ale od chvíle, kdy vrátila klíče, se něco změnilo. Náš byt se znovu stal naší oázou, byla jsem klidnější a moje manželství se začalo zlepšovat. Cítila jsem úlevu, že konečně mám kontrolu nad svým životem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
