Iveta (33): Můj manžel je chudý slaboch, tak jsem odešla k bohatému milenci. Chamtivost se mi nevyplatila

Nemohu přesně říct, kdy to všechno začalo. Možná tehdy, když se na mě můj manžel Václav poprvé podíval svýma klidnýma, důvěřivýma očima a nechal mě o všem rozhodovat. Nebo když souhlasil, že přemaluje svůj milovaný malý byt podle mých představ. Vždy mi ustoupil a já si na to rychle zvykla. Byla jsem šťastná? Těžko říct.

Chybělo mi něco? Peníze... Nehladověli jsme, ale každý větší výdaj znamenal problémy. Tak jsem si svůj život nepředstavovala. Snila jsem o domě, kde by lednička byla vždy plná, o oblečení, které bych mohla kupovat bez kontrolování cenovky, a o dovolených, kvůli kterým bych nemusela hledat levné ubytování...

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (22): Odešla jsem s miminkem za milencem. Netušila jsem, co bude následovat

Peníze byly vždy problém

Každý měsíc začínal stejně – výpočty. Kolik dáme na účty, kolik na jídlo a kolik se nám podaří ušetřit. Říká se, že peníze štěstí nepřinesou, ale jejich nedostatek rozhodně bere radost. Každé odříkání mě bolelo o to víc, že jsem vyrůstala v rodině, kde se o penězích nemluvilo. Prostě jsme je měli. Táta vždy vydělal víc, než jsme potřebovali, a máma to dokázala dobře rozdělit.

Ale s Václavem jsem si musela říkat, že na lepší dovolenou budeme mít... jednou. Že nové boty počkají pár měsíců. Že kino jednou do měsíce je už luxus. Václav v tom neviděl problém. Měl své zásady, mezi nimiž byla ta hlavní: „Radujme se z toho, co máme.“ Ale já takhle žít neuměla. Nechtěla jsem dřít od rána do večera a nemít z toho nic.

Každým dalším dnem jsem cítila, že se stále více vzdalujeme světu, který jsem milovala a kterého jsem se nechtěla vzdát. Zasloužila jsem si víc. Chtěla jsem být dámou s plnou peněženkou, ne šedou úřednicí bez peněz.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (33): Přitažlivý kolega mi tak zamotal hlavu, že jsem odešla od manžela. Pak se mi vysmál a zavřel dveře před nosem

Ten muž mě ohromil

Tomáš se v mém životě objevil jako příslib všeho, co mi chybělo. Často jsem ho vídala v práci – vždy v perfektně padnoucím obleku, s aktovkou v ruce a s nenuceným sebevědomím, které na něm nešlo přehlédnout. Vedle něj byl Václav úplně bezvýrazný.

Naše rozhovory byly zpočátku krátké a zdvořilé, ale brzy se změnily v něco víc. Pohledy do očí trvaly příliš dlouho, úsměvů bylo víc... A pak mě jednoho dne pozval na kávu.

Řekla jsem mu, že jsem vdaná, ale jen pokrčil rameny. „To přece neznamená, že si nemůžeš užít kávu ve společnosti někoho příjemného,“ řekl.

Nechala jsem se přesvědčit. Káva se proměnila ve večeři, večeře ve večery, které jsem doma musela pečlivě tajit. V Tomášovi jsem viděla vše, co Václav postrádal – peníze, sebevědomí, ochotu zacházet se mnou jako s někým výjimečným. Když mě požádal, abych se k němu nastěhovala, neváhala jsem dlouho.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (36): Rozbila jsem manželství a našla si milence. Když jsem s ním otěhotněla, pěkně se vybarvil

Odešla jsem od manžela

Zabalit si kufr mi trvalo hodinu. Dělala jsem správnou věc? Nevím. Když Václav přišel domů a uviděl mě u dveří s kufrem, jeho tvář se změnila v něco, co jsem u něj nikdy předtím neviděla. Bolest? Zklamání? Těžko říct.

Dlouho bylo ticho, než jsem konečně promluvila. Řekla jsem mu všechno – o Tomášovi, o našem vztahu, o tom, že chci odejít. Čekala jsem, že vybuchne, že mě bude prosit, abych zůstala, že bude bojovat. Ale on tam jen stál a kýval hlavou. A to bylo to nejhorší. Byl slaboch i v takové chvíli. Odešla jsem a práskla za sebou dveřmi.

Rodiče byli na mě naštvaní. Máma se se mnou přestala bavit a táta skončil v nemocnici s podezřením na infarkt. Nechápali mé rozhodnutí. Ale já byla pořád plná optimismu...

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (36): Milenec mě donutil k rozvodu. Už dva roky čekám, až udělá to samé

Krásný sen netrval dlouho

První rok s Tomášem byl jako splněný sen. Bral mě na místa, o kterých jsem dříve jen četla – pláže, hory, luxusní hotely. Dával mi drahé dárky a říkal, že jsem jeho největší poklad. Začala jsem věřit, že život opravdu může být pohádka. Ale snad v každé pohádce hrdinka zaplatí za své štěstí. A já nebyla výjimkou.

Tomášovi se nějak zkomplikoval byznys. To ho úplně změnilo. Začal pít a domů se vracel čím dál vzteklejší. A pak přišel večer, kdy na mě poprvé vztáhl ruku. Pak podruhé... potřetí... Nejprve to sváděl na stres, omlouval se a kupoval mi květiny. Ale já už věděla, že musím utéct.

Rodiče mě vzali zpět, i když se to neobešlo bez poznámek „my jsme ti to říkali“. Tomáš mě prosil, abych se vrátila. Neměla jsem důvod k návratu. Milovala jsem jeho peníze víc než jeho samotného. Vzala jsem, co se dalo – šperky, dárky – a zaklepala na dveře svého manžela.

Představovala jsem si tisíc scénářů, jak Václav zareaguje. Když se dveře konečně otevřely, jeho tvář neprozrazovala nic.

„Václave...“ začala jsem, ale slova mi uvízla v krku.

„Co chceš?“ přerušil mě jeho hlas, chladný a pevný. Na něco takového jsem u něj nebyla zvyklá.

„Chci se vrátit,“ vykoktala jsem.

Odpovědí mi byl zvuk prudce zabouchnutých dveří...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (33): Chtěla jsem se rozvést kvůli milenci. On mě přitom celou dobu tahal za nos

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.