Odvykání kouření je tvrdý oříšek. Mnoho lidí to zkusilo a nedokázalo. Ivetě žádný z osvědčených receptů nepomohl, ale nakonec se jí to povedlo. Její příběh může být v mnohém inspirující.
Každý, kdo někdy kouřil, ví, jak těžké je přestat. Já se o to snažila celé roky. Zkoušela jsem všechno – od náplastí a žvýkaček až po různé metody, které slibovaly okamžitou úlevu od závislosti. Nic nezabíralo. Každý pokus skončil stejně – selháním. Cítila jsem se slabá a neschopná a každá další cigareta, kterou jsem si zapálila, mě v tom jen utvrzovala.
Měla jsem cigaretu radši než život
Každé ráno jsem si slibovala, že dnes bude ten den, kdy to zvládnu. A každé odpoledne jsem si s pocitem viny zapalovala další cigaretu, ale nedokázala jsem se od toho odpoutat. Cigareta byla mým věrným společníkem v dobrém i zlém. Uklidňovala mě, když jsem byla nervózní, a byla se mnou, když jsem potřebovala přemýšlet. A tak jsem kouřila dál.
Po letech boje jsem se ocitla na pokraji zoufalství. Každý neúspěšný pokus mě stál víc a víc naděje. Začala jsem si připadat bezcenná, jako bych selhala ve všem, na čem mi záleželo. Můj život se točil kolem přestávání s kouřením a neustálého vnitřního boje, který jsem už nedokázala vyhrát.
Jedno dne se ve mně cosi zlomilo
Byl to obyčejný den, nic zvláštního se nestalo. Prostě jsem seděla doma, kouřila a přemýšlela o tom, jak je to celé nesmyslné. A tehdy mě to zasáhlo. Uvědomila jsem si, že už mi na ničem nezáleží. Přestala jsem cítit radost, naději, dokonce i strach. Cigareta, která byla dřív mým únikem, se stala prázdným rituálem. V ten moment jsem pochopila, že tohle je ta chvíle, na kterou jsem čekala.
Típla jsem zapálenou cigaretu, vyhodila všechny zbývající a rozhodla se, že prostě přestanu. Bylo mi ale jasné, že k tomu, abych přestala kouřit, potřebuju i změnit prostředí. A neviděla jsem lepší chvíli než tuto. Nebylo to o tom, že musím přestat kouřit, protože bych měla. Bylo to o tom, že chci přestat kouřit, protože si zasloužím lepší život.
Změnila jsem prostředí a dokázala to
V podstatě jsem se na několik měsíců izolovala od přátel a rodiny, kde byla spousta kuřáků. Volali mi, ptali se, jestli jsem v pořádku a já jen odpovídala: „Jsem v pohodě, jen procházím opravdu zásadním obdobím a potřebuju být nějaký čas sama. Já se ozvu, nebojte.“
Bylo to těžké, nesmírně těžké. Ale každým dnem, kdy jsem odolala pokušení, jsem byla blíž k tomu, abych se osvobodila. A jednoho dne jsem si uvědomila, že jsem to konečně dokázala. Přestala jsem kouřit. Ne díky nějakému zázraku, ale díky tomu, že jsem se rozhodla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.