Iveta se před dvěma lety rozvedla. Dcery má už skoro dospělé, a tak neviděla důvod, proč dále zůstávat v nefunkčním manželství. Jenže dcery nepřijaly Ivetina nového přítele a žárlí na něj. Na čas, který mu Iveta věnuje, a pozornost, kterou mu dává.
Už jsem zase rozčilená. Moje skoro dospělé dcery mě citově vydírají. A přitom na mě nemají čas. Mají svůj program, obě mají přítele a na mě si vzpomenou jen tehdy, když nemají co dělat.
Výčitky jsou u nás na denním pořádku
"Mami, ty už zase jedeš k Richardovi? To budeme zase doma samotné?" dotčeně se na mě dívaly dcery. Lili je osmnáct a starší Dianě devatenáct let. "Vůbec se nám nelíbí, jak se věnuješ jen jemu. Mohly bychom někdy něco podniknout jen my tři?" stěžovaly si holky. Divila jsem se, že mě citově vydírají v okamžiku, kdy obě čekají svoje partnery. Zavřela jsem oči, počítala do deseti a pak jim v klidu řekla, že s nimi příští den ráda zajdu třeba do kina, ale dnes jedu pryč.
Oběma jsem dala pusu na rozloučenou a zmizela. Večer jsem volala Lili, zda už jsou kluci u nás doma, a dcera mi zvedla mobil se slovy, proč volám. A tak je to pokaždé. Skoro denně mě dcery terorizují a nesouhlasí s tím, abych měla přítele. Ale čas na mě nemají, protože jsou přeci dospělé a mají svůj život. Nevyznám se v nich a jsem přesvědčená, že je to z jejich strany pouze trest za rozvod s jejich otcem, který jsem požadovala já.
Zrušila jsem rande, ale dcery to neocenily
Dnes jsme se dohodly, že navečer vyrazíme do kina. Zarezervovala jsem lístky a napsala dcerám, že se sejdeme v šest v obchodním centru. Zajdeme společně na kávu a popovídáme si a v osm začíná film. První mi napsala starší dcera, že se omlouvá, ale neplánovaně má sraz s kamarádkami a dorazí až na film. A mladší mi napsala, že s ní dorazí i přítel.
A tak je to pokaždé. Kdykoliv něco zorganizuji, dcery si na mě čas nevyhradí. Ale když odcházím k příteli, poslouchám výčitky. Minulý týden se mi stalo něco podobného. Domluvily jsme se, že si společně doma uvaříme večeři a popovídáme si. Zrušila jsem proto rande, po práci nakoupila suroviny a doma čekala na dcery. Nešly, a tak jsem začala vařit sama. Když holky dorazily, společně jsme se najedly a neuplynula ani hodina a už mi oznámily, že čekají kluky.
Dělat blbce už dál nehodlám
Ten večer jsem seděla doma na gauči, koukala na televizi a dusila se vzteky. Dcery si každá ve svém pokoji užívaly se svými kluky. Občas někdo vylezl, prošel okolo mě do kuchyně, prohodili jsme pár slov a zase dotyčný zmizel v pokojíčku. Druhý den mi dcery řekly, že to byl super den. Koukala jsem na ně, jestli to není od nich ironie. Nebyla. Jejich představa je pravděpodobně taková, že já budu sedět na gauči a ony budou mít svůj program.
A když se budou pár minut nudit, zajdou za mnou. Jenže já odmítám hnít doma. Odmítám se podřizovat dospělým dětem. Svého partnera mám ráda a nevidím nic špatného na tom, když nemám povinnosti, trávit čas s ním. A za pár let se klidně k němu odstěhuji. Chci konečně být sama sebou. Doteď jsem tu byla pro dcery, byla jsem zodpovědná matka, uklízečka, pradlena, kuchařka, manželka a puťka domácí. Ale s tím je konec.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.