Ivo Šmoldas ukázal svou krásnou jihočeskou chalupu: Vnuci ho tam ruší hlukem a manželka příliš krmí

Překladatel a herec Ivo Šmoldas (68) převzal v roce 2020 cenu Mistr zábavního umění. A není se čemu divit. Jeho glosy a vtipné historky rády poslouchají celé generace diváků. Svůj pověstný smysl pro humor projevil také během rozhovoru s Miluškou Bittnerovou, která je jeho divadelní kolegyní.

"My realisté - někdo tomu říká pesimismus - jsme naprosto v pohodě. Kdežto optimisté očekávají jen to nejlepší, a tak jsou ustavičně zklamáváni. Prožívají věčnou frustraci a končívají sebevraždou," ​vysvětluje v talkshow Na kafeečko svoji životní filosofii, díky které se netrápí přehnanými nároky, očekáváními či ambicemi. "Svět je nedokonalý a většinou nic nedopadne tak hrozně, jak by mohlo," dodává smířlivě.

Mohlo by Vás zajímat:

Zpěvák Vlasta Horváth a jeho recept na šťastné manželství po 28 letech: Je to o kompromisech, ten největší jsem udělal v bydlení

Ivo Šmoldas: Na stará kolena kočovným hercem

Ivošku, nechápu, proč takový seriózní člověk dobrovolně a s láskou dělá herectví. Co vás to napadlo?
Mě to vlastně nenapadlo, byl jsem zavlečen a strašně se mi to líbí. Je to pro mě trošku úleva. Těsně před smrtí se ze mě stal kočovný komediant a bavič. Občas mívám vystoupení, kde bavím publikum rozličnými historkami a ty historky si musím sám vymyslet nebo zažít. Už jsem dlouho nic nevymyslel, většinou to zažívám. Prostě odpovědnost za to mám já, protože je to můj text.

Na divadelním představení je úžasné, že za to nezodpovídám. Tam je zodpovědnost na autorovi a na režisérovi, já tam jenom jsem. Občas se mi stává, že tu a tam mám chvilky, kdy si uvědomím, co to vlastně dělám, kde to jsem a co provádím. Přijde mi to nádherně absurdní a neodolatelně komické. Vyvolá to ve mně nezdolný záchvat smíchu, který potom trvá delší dobu.

Ano, představení je potom živé. Diváci to vidí rádi a my herci také. Mám občas problém se nesmát s vámi.
Všech herců jsem se ptal, protože mám podezření, že na DAMU - s výjimkou katedry alternativy - mají lekce, jak se nesmát. Ale tvrdí mi, že se tam nic takového neučí. Usoudil jsem, že se všichni přestanou smát v momentu, kdy zaplatí nějakou pokutu, protože zničili představení.

Teď spolu zkoušíme novou věc a diváky zavezeme do Chorvatska. Jak se ta hra jmenuje?
Jmenuje se Všechno je dovoleno a údajně je to napsané pro nás na míru.

Cítíte to tak, Ivošku?
Zatím máme za sebou pár zkoušek, takže jsem koukal hlavně do textu. Neměl jsem čas se cítit.

Bude to výborné - Míša Kuklová, já, Ivošek a Mirek Šimůnek v alternaci s Tomášem Krejčířem. Premiéra bude v říjnu.
Pokud to stihneme nazkoušet.

Mohlo by Vás zajímat:

Moderátorka Veronika Petruchová: Když jsem přišla do Prahy, vydělávala jsem si na školu v kasinu. Rodiče mi z Moravy posílali jen slivovici

Manželka mé herectví skousla dobře

Byl jste seriózní překladatel, doktor. Jak brala tohle vaše nové povolání vaše žena?
Myslím, že nejprve se trochu bála. Potom jsem ji vzal na premiéru a ona tam v obavách šla. Nečekala vůbec nic, čekala to nejhorší, takže z toho vyšla vcelku zocelená. Radím to všem, je to můj životní přístup - vždy je třeba očekávat to nejhorší, protože není jediného důvodu, proč by cokoliv mělo dopadnout dobře. Když to člověk přijme jako pravdu, tak je naprosto v pohodě. Svět je nedokonalý a většinou nic nedopadne tak hrozně, jak by mohlo.

Člověk tedy může být maximálně příjemně překvapený.
Samozřejmě. My realisté - někdo tomu říká pesimismus - jsme naprosto v pohodě. Kdežto optimisté očekávají jen to nejlepší, a tak jsou ustavičně zklamáváni. Prožívají věčnou frustraci a končívají sebevraždou. Žena tedy přistoupila k mému předstírání herectví tímto způsobem. Zatím to přežívá docela dobře.

Mohlo by Vás zajímat:

Cukrář Josef Maršálek: V Česku je homosexualita pořád problém. Není možné nás registrovat jako auta

Ivo Šmoldas: V dětství tlustý a tichý obdivovatel knih

Jaké jste byl dítě, Ivošku?
Co si pamatuji - a že si toho moc nepamatuji - tak jsem byl malé tlusté a tiché dítě, které se neprojevovalo.

Byl jste alespoň takový ten chlapeček, co lezl po stromech?
Ne, to ne.

S knihou?
Ani s knihou. Ke knihám jsem měl velmi specifický vztah. Víceméně mne zajímaly, chodil jsem kolem knihovny a četl jsem si jejich hřbety, protože to je jednoduché - je tam napsáno, co to je a kdo za to může. To mi stačilo. Vždycky jsem si přečetl nějaký ten hřbet a potom jsem si představoval, co v té knize asi je. Občas mě napadlo, že bych tu knihu mohl otevřít a ověřit si, jestli jsem to odhadl správně. Ale potom jsem si říkal, co když z toho vyvstane nějaké zklamání? V tehdejší mladistvé pýše jsem tedy usoudil, že určitě nikdo nevymyslel nic lepšího než já, a tak to ani číst nebudu. Takhle jsem žil s knihami.

Ale knih zde máte hodně, takže později jste je začal číst?
Potom jsem začal, ale s těmi hřbety to stále pokračuje. Knih zde máme hodně, jsou to opravdu tuny a většinou patří do kategorie „Až budu mít čas, třeba v důchodu, je konečně přečtu.“ Teď už vím, že ten čas nepřijde. Mnohé knihy zůstanou netknuté.

Mohlo by Vás zajímat:

Otevřená zpověď dcery herečky Aleny Mihulové: Jsem vděčná, že jsem na holky, říká Karolína Kachyňová

Ivo Šmoldas a "jeho teorie" čirého bytí

Párkrát jste nás vyděsil, když jste šel do nemocnice. Vymýšlel jste si infarkt nebo že jste si nechával přidělat třetí ledvinu.
Ve špitále se také moc číst nedá, tam se má člověk věnovat své chorobě.

Miluju vaši teorii o tom, jak má člověk užívat dne. Jste pro mě alibi v okamžiku, kdy nic nedělám. Vzpomenu si na vás, že prostě jenom žiju.
Pokaždé, když utkvím, tak říkám, že se věnuji čirému bytí. Je to vlastně velmi intenzivní záležitost a nikoho to neobtěžuje.

A není ostuda to dělat, že?
Samozřejmě, že ne. Mnozí si to myslí, najdou se takoví, kteří to považují za lenost.

I ve vaší rodině se takoví najdou?
No jasně.

Máte zde klíč. Můžete se zde zamknout a čile si zde pobývat.
Ano, čiře si býti.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona Krainová (50) nejen o kariéře v Paříži: V dětství do mě rvali rybí tuk a jezdila jsem do vykrmovacích táborů

Dětí se bojím a i ony mě

Když přijedou vnoučata, tak zde máte docela živo, že?
Když přijedou všichni, tak ano. Synek nám dodal už čtyři vnuky a jejich věková škála je značná, takže tady bývá rušno. Přicházejí také děti ze sousedství a ráchají se v našem bazénu. Zatím se žádné neutopilo.

Vy asi nebudete dědeček, který jde s dětmi hrát ven fotbal?
Já to s dětmi vůbec neumím, dokonce se jich trochu bojím. Zatím se zaplaťpánbůh také ony bojí mne, takže to má své výhody. Nejsem klasický děda, jsem spíše naprdnutý děda, který se je marně snaží korigovat.

Když byly vaše děti malé, tak jste to měl podobně?
Uvědomuji si, že jsem nebyl příliš často doma, takže ony si tam někde vyrostly pod dohledem mé ženy. Já potom přišel k hotovému.

Umí vaše děti také čiré bytí, nebo jsou více hyperaktivní?
Jsou aktivní a synek je dokonce cílevědomý.

On má dokonce i hudební nadání. To má po vás?
Neví se, po kom to má. Po mně to mít nemůže. Jedině, že by mi to nadání zcela sebral. Já ho nikdy neměl. Manželka také ne.

Hraje tady váš syn někdy na nástroj?
Vlastně zde nikdy nehrál. Tváří se jako profesionál, takže zadarmo na to nehrábne. Alespoň je klid. Jeho žena je zpěvačka a zaplaťpánbůh také profesionální. Byl by tady klid, kdyby zde ty děti neřvaly.

Jaké jídlo si na chaloupce nejraději dáváte?
Když jsem tady velmi vzácně sám, tak si užívám toho, že nejím nic a mám z toho požitky. Ale když jsem zde se ženou, tak ona se stará a pořád tady něco k jídlu je. Ono je to dobré, já neodolám, protože mám kumulativní pud. Když vidím jídlo, dávám si, i když nechci. Hezky si to do sebe vstřebám a nedělá mi to dobře. Vlastně si těmi požitky způsobuji utrpení.

O čem ještě promluvil Ivo Šmoldas?

• Jaký je kutil
• Proč si s Miluškou Bittnerovou vyká
• Kdo se stará o zahradu
• Jak přišel ke své chalupě
• Proč se tak skvěle daří jeho rajčatům
• O solární fontáně na zahradě

Galerie Ivo Šmoldas ukázal svou krásnou jihočeskou chalupu: Vnuci ho tam ruší hlukem a manželka příliš krmí

+ 23 fotek + 24 fotek