Facebook
Instagram
Jakub se zamiloval do ženy, která už byla zadaná. A navíc se měla vdávat. Jenže on svému srdci nedokázal poručit a stále na ni myslel. Trpělivost se mu vyplatila.
Kolega do mě strčil tak silně, že jsem málem vylil kávu. „Hej, co děláš?“ vyjel jsem na něj. „Zničíš mi oblek!“
„Přestaň na ni tak zírat!“ zasmál se.
„Na koho?“ předstíral jsem, že nevím, o čem mluví.
„Myslíš si, že jsem si nevšiml, jak moc se ti líbí?“ zeptal se s úsměvem. „Podle mě jsi do Katky úplně zamilovaný! Ale možná jsi zapomněl, že...“
„Jo, vím o tom...“ přerušil jsem ho.
Šéf má úžasnou přítelkyni
Jak bych mohl zapomenout, že žena, která na mě udělala takový dojem, chodí s mým šéfem... Katka (30) u nás začala pracovat před rokem. Nahradila hlavní účetní, která odešla do důchodu.
Neskrývali, že jsou spolu, ale také neprojevovali své city veřejně. Do práce přijížděli stejným autem, a to stačilo, aby všichni věděli, že tvoří pár. Byl jsem si jistý, že u Katky nemám žádnou šanci. To však neměnilo nic na tom, že jsem do ní byl zamilovaný.
Čas plynul a moje city neochabovaly. Naopak, stále více jsem byl přesvědčený, že je to žena, se kterou chci strávit svůj život. Až na to, že když jsem jí jednou naznačil, jak moc pro mě znamená, řekla přímo, že bych to měl vzdát.
„Plánujeme svatbu,“ neúmyslně mi vrazila nůž přímo do srdce. „Nemám zájem o žádné dobrodružství.“
Snažil jsem se ze všech sil ovládat své city, ale někdy mi to nešlo. Jako třeba dnes v jídelně. Můj kolega si toho všiml. A ostatní? Doufal jsem, že ne...
„Od příštího týdne máme volno...“ změnil kolega téma. „Šéf jede se svou Katkou někam do hor.“ Podíval jsem se na něj a měl chuť dát mu pár facek. Měl jsem z toho mít radost?
Neustále jsem na ni myslel
V pondělí jsem přišel do práce naštvaný. Šéf tam skutečně nebyl a Katka také ne. Prožíval jsem muka, představoval jsem si, jak si teď skvěle užívají. Chodí na výlety, jedí nějaké speciality, objímají se, smějí se, drží se za ruce a v noci... Někdy byla moje představivost mým největším nepřítelem!
Uplynul jeden den, druhý... Musel jsem si o ní s někým promluvit.
„Mají v těch horách skvělé počasí...“ nadhodil jsem v kanceláři.
„Kdo?“ nechápal kolega.
„No, ti dva, Katka a šéf...“
„Ty to nevíš?“ zeptal se překvapeně. „Šéf jel sám, protože jeho dáma měla o víkendu nehodu. Srazil ji cyklista. Prý má zlomenou nohu a ošklivě odřený obličej.“
„A on ji tam prostě nechal?“ byl jsem v šoku.
„Řekl, že nemůže zrušit rezervaci a nechce přijít o peníze.“
„To je hajzl!“ zasyčel jsem a vyrazil z kanceláře. Kolega něco křičel, ale já už byl u výtahu. Dveře se otevřely, jenže než jsem vstoupil, dostihl mě a chytil za rukáv. Překvapilo mě to. Pak jsem zjistil, že v druhé ruce drží klíče od auta.
„Vezmi si je, ona bydlí na druhém konci města,“ mrkl na mě.
Za půl hodiny jsem byl u Katčina bytu. Jako všichni zamilovaní, i já jsem dobře věděl, kde bydlí objekt mé touhy. Získání této informace mě stálo flašku pro našeho firemního IT specialistu, který měl přístup k osobním údajům.
Trochu jsem jí lhal, ale s dobrými úmysly
Katka byla překvapená, ale otevřela mi dveře. Když jsem ji uviděl, okamžitě jsem pochopil, jak nepříjemnou nehodu má za sebou. Na čele měla obrovskou modřinu, odřenou tvář a nohu v sádře.
„Ahoj,“ usmál jsem se. „Vyslali mě zjistit, jestli nepotřebuješ nějakou pomoc,“ zalhal jsem.
„Aha... Díky. Právě jsem se chystala jít do lékárny a na nákup, ale o berlích to není moc pohodlné.“
„Já půjdu, jen mi napiš, co potřebuješ.“
S nákupem jsem byl zpátky za půl hodiny.
„Ještě jednou díky,“ usmála se, když jsem přinesl nákup do bytu a bez vyzvání začal ukládat věci do lednice. Všiml jsem si, že už byla prázdná. Ten hajzl jí před odjezdem ani nenakoupil!
„Dáš si kávu?“ zeptala se.
„Já ji udělám,“ nabídl jsem a začal zjišťovat, kde mají kávovar.
Pak jsme seděli v obýváku a povídali si. Dokonce se mi několikrát podařilo ji rozveselit.
„Přijdu zítra po práci,“ riskoval jsem při odchodu. Souhlasila.
Nakonec pochopila, kdo ji opravdu miluje
Druhý den jsem jí udělal palačinky. V duchu jsem děkoval mámě, že mě tak dobře připravila na život. A Katka byla ohromená.
„To nic není! Počkej, až ochutnáš mé kuře, pak se teprve do mě zamiluješ!“ vyhrkl jsem a ztuhl. Co to melu! Teď mě určitě vyhodí. Katka mě nevyhodila, místo toho se lehce začervenala.
„Opravdu tě poslali z práce?“ zeptala se, když jsem odcházel.
„Ne. A s tou svatbou, o které jsi mluvila před půl rokem... je to vážné?“ riskoval jsem znovu.
Zavrtěla hlavou. Po tomto přiznání jsem nejel dolů výtahem, ale běžel po schodech z desátého patra. Přemáhal jsem se, abych nekřičel radostí.
„Myslíš, že mám u ní šanci?“ zavolal jsem venku kolegovi.
„Vypadá to, že ano. Ale jestli tě šéf chytí, budeš vypadat jako ona!“ varoval mě.
Jsem s ní šťastný
Šéf se vrátil po dvou týdnech. Během té doby Katce občas volal a vymlouval se na špatný signál. Poslední den před jeho návratem jsem viděl v její předsíni dva sbalené kufry. Neptal jsem se na ně a ona nic neřekla.
Netuším, o čem spolu mluvili, hlavní je, že večer mi Katka poslala zprávu: „Odstěhoval se. Přijedeš?“
„Nemiloval mě. Jinak by mě nikdy nenechal se zlomenou nohou,“ řekla, když jsem se objevil u jejích dveří.
„Já tě nenechal,“ odpověděl jsem vážně. „A nikdy tě neopustím.“
Tehdy jsme se poprvé milovali.
V práci jsme způsobili menší senzaci, když se ukázalo, že Katka je teď se mnou. Šéf mi samozřejmě rychle dal najevo, že mě vyhodí, ale mně to bylo jedno – už jsem si hledal jinou práci. A i když jsem nejdřív našel mnohem horší místo, myslím, že to stálo za to. Díky Katce jsem teď opravdu šťastný...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Jak obléknout velká prsa, abyste nevypadala vulgárně? Stylistka prozrazuje tipy na materiály, střihy i kouzlo vertikální linie
Jak obléknout velká prsa, abyste nevypadala vulgárně? Stylistka prozrazuje tipy na materiály, střihy i kouzlo vertikální linie
Související články
