Jakub se vydal s přítelkyní na Sardinii, brzy ale zjistili, že v domku, který si pronajali, straší. Duch původní majitelky neměl turisty v lásce a snažil se je vystrnadit.
Veronika (31) ani já nepatříme ke strašpytlům, které rozhodí noční řádění nějakého ducha. A už vůbec ne v krásném domě na pobřeží. Rozhodli jsme si proto dotyčnou osobu získat na svou stranu.
Domeček na italském pobřeží byl malebný
S Veronikou jsme vyrazili na dovolenou na poslední chvíli. Proto jsem se divil, když jsem našel ubytování na Sardinii kousek od pláže. Všechny ostatní ubytovací možnosti kolem už byly zabrané, ihned jsem tedy „skočil“ po příležitosti, a Veroniku tak překvapil na její narozeniny. Vyrazili jsme už za dva týdny a moc jsme se těšili.
Byl to starý kamenný dům, klíček jsme našli jednoduše pod květináčem. Nikdo nás nepřivítal a nevadilo nám to, alespoň jsme měli soukromí. Veronika se nejprve pustila do úklidu, protože dům byl mírně zatuchlý a zaprášený. Pak jsme si udělali výlet na nákup a večer už seděli u dobrého vína na terase s výhledem na moře.
Večer se chystala Veronika ustlat postele, když přiběhla celá vyděšená na terasu. „Ty jsi nechal zapnutý sporák? Unikal tam plyn,“ vynadala mi a já musel přísahat, že jsem plyn vypínal. Na takové věci si dávám opravdu pozor. Nešlo mi do hlavy, jak se to mohlo stát. V noci nás pak z postele dvakrát vyhnaly rány, jako by někdo práskal bičem o zem.
Někdo nás v domku nechtěl
Pokaždé jsem prostor prohledal, ale nikde jsem nic nenašel. Jen jsem spatřil znovu zapnutý plyn, což jsem Veronice raději neřekl. Uzavřel jsem hlavní přívod a zkusil usnout. Po náročné noci jsme se shodli, že tam snad straší. To nás ale nijak nerozhodilo, byl krásný letní den a těšili jsme se na pláž a do městečka.
Během dne se v domě nedělo nic zvláštního. Podivné jevy přicházely až kolem půlnoci. Kříž, který jsme sundali, aby nám nevisel nad postelí, byl zpět na místě. Zničehonic praskla žárovka, opět se ozývaly rány z kuchyně. Já ani Veronika však nepatříme k těm, kdo se nechají případným duchem zastrašit.
Já si myslím, že na všechno existuje rozumné vysvětlení. Veronika zase tvrdí, že s každým duchem se dá nějak domluvit. Příští den jsme se v jedné místní kavárně na domek poptali a bylo nám řečeno, že v něm řádí tetička – původní majitelka. Po její smrti začali příbuzní domek pronajímat turistům a jí se to nelíbí.
Přítelkyně se rozhodla s duchem tetičky se usmířit
Veronika našla v polici sešit s recepty a upekla podle tetičky citrónový koláč – jak sama řekla, na její počest. Každé ráno jsme tetku zdravili, přáli jí dobrou noc a děkovali za střechu nad hlavou. Brzy pookřála a přestala nás zlobit.
Den před odjezdem jsme našli zarámovanou fotku mladého páru ve svatebním, umístili jsme ji nad dveře a v noci se na skle objevil obtisk rtěnky. Myslím, že jsme si ten pobyt nakonec všichni užili.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.