Jan by si rád našel stálou partnerku, ale není to pro něj jednoduché. Každá žena ho přestane po měsíci zajímat a on k ní najednou nic necítí. Jeho sestra mu svěřila tajemství z dětství, které by za tím mohlo stát.
Chodím teď s Bárou (25), ale vím, že to za dva týdny skončí. Z každého vztahu uteču, protože přestanu mít zájem. Bránil jsem se tomu, ale nejde to ovlivnit. Ukázalo se, že by to mohl být už problém z dětství.
S každým mým vztahem je po měsíci konec
S Bárou chodím dva týdny a mám pocit, že je to ta pravá. Skvěle si rozumíme, zajímám mě, co říká, a v posteli je to na jedničku. Jenomže to není první holka, se kterou to takhle mám. Zamiluju se snadno a v tu chvíli bych dal za ten vztah ruku do ohně. Po měsíci se to pokaždé mění, jako bych byl celou dobu na drogách nebo omámený.
Nestřídám ženy jako ponožky, ale jednou za půl roku s nějakou začnu chodit ve snaze usadit se. Pokaždé jsem doufal, že by to mohlo být už konečně ono. Jenže to má vždycky stejný scénář. Po měsíci necítím žádné vzrušení a dotyčná mi připadá dotěrná. Vždy to na mně vycítí a začne naléhat, co se děje. To má na mě ten efekt, kdy se mi chce ze vztahu co nejrychleji vycouvat.
Naposledy jsem to řešil s kamarádkou a ta mi poradila, ať zkusím překlenout kritický další měsíc. Třeba se něco změní. Tak jsem s tou slečnou chodil dál, přemáhal se a odpovídal na všechny zprávy. Připadal jsem si jako lhář a zrádce. Zatímco ona na mně mohla oči nechat, já nechápal, proč jsme vlastně spolu. Skončilo to stejně špatně, jen o něco později.
Současné přítelkyni jsem přiznal, jak to mám
Strašně bych si přál ženu a děti, nemusím být celý život šíleně zamilovaný. Necítit ale vůbec nic, nebo dokonce odpor, to mi připadá jako problém. Nehledě na to, že už nemám za ta léta dobrou pověst. Některé holky se znají a samozřejmě si poví, jaký jsem prevít.
Rozchody jsou těžké, vždycky je mi těch holek líto. Dělají scény, všelijak vymýšlí, jak mě nalákat zpět. Málokterá má hrdost a nikdy se mi už neozve. Nicméně moje současná Bára se o tom taky dozvěděla a nebála se mě na to zeptat. Nevěděl jsem, jak jí to vysvětlit. „Já jsem prostě takovej. Jestli tě to uklidní, s tebou se mi to určitě nestane,“ snažil jsem se ji i sebe přesvědčit.
Moc mi nevěří a od té doby se má na pozoru, kdy se začnu měnit. Já to ale nemám ze dne na den, že bych se probudil a byl někdo jiný. Je to takové postupné prohlédnutí, zjištění, že ta žena prostě není taková, jak jsem si celou dobu myslel. Někdo si sundá růžové brýle po roce a já už po měsíci.
Sestra mi řekla, že v tom má prsty naše matka
Svojí starší ségře se moc nesvěřuju, nejsem na to zvyklý. Máme takový zvláštně odtažitý vztah. Respektujeme se, máme se rádi, ale zároveň mezi námi stojí nějaká překážka. Naše matka už není mezi námi, takže mi ji ségra asi nahrazuje. Je starší o osm let a v pubertě mě dost drsně „vychovávala“. Poprvé se dozvěděla o mém problému s holkami a řekla mi zajímavou věc.
„Když ti byly tři, máma na rok odešla za jiným. Byli jsme s tátou na všechno sami, a když se pak máma vrátila, už jsi k ní nenašel cestu. Nemůžeš si to pamatovat. Podvědomě si ale asi nechceš žádnou ženskou pustit k tělu,“ naznačila. Docela bych tomu věřil, ale teď abych začal chodit na nějaké terapie.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.