Facebook
Instagram
Janovi padla do oka mladá kolegyně. Netušil, že nezůstane jenom u koukání. Jejich aférka mu sice dodala sebevědomí, ale po nějaké době došlo k něčemu, co lze nazvat prozřením. Jan zjistil, že jeho milenka je jen laciná napodobenina skutečné ženy. A vrátil se k manželce.
Každý chlap někdy myslí na románek. Pokud to zůstane jen v představách, není to hřích. Někdy, když sleduji nějaký film o lásce, mám pocit, že mi něco chybí. Ty nové pocity, fascinace, vášeň...
Není divu. Jsem ženatý patnáct let. Někdy to mezi námi skřípe, jindy je to lepší, jak už to v manželství bývá. Určitě se vzájemně respektujeme a máme se rádi. Skvěle si rozumíme a vždy máme o čem mluvit. Všechno se zdá být v pořádku, ale občas mi chybí něco víc...
Vypadala jako Barbie
Přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych znovu prožil ten úžasný pocit šílené lásky. S novou ženou, možná mladší. Ale to jsou jen úvahy. Je mi 42 let, mám dvě děti, klidný domov, dobrou práci v účetní firmě, průměrný příjem a hypotéku. Asi jako většina lidí. Taková příjemná stabilita. Byla by škoda to zničit...
Ale... Uprostřed léta přišla do naší kanceláře personalistka a přivedla s sebou mladou, asi dvacetiletou dívku.
„To je Natálie,“ představila ji. „Bude pomáhat na back office.“
Někdo hvízdl, jiný mlaskl, jak to chlapi dělají, když vidí hezkou ženu. Natálie se usmála a poslala nám vzdušný polibek. Přiznávám, líbila se mi. Blond vlasy, rty našpulené jako k polibku, prsa asi čtyřky. Silné boky a opravdu dlouhé nohy. Trochu jako Barbie, jen živá. Jen hlas jí neseděl. Byl vysoký, pisklavý a dráždil uši.
„Dobré ráno, pánové,“ vypískla. „Je tu tak příjemně...“
Kluci se rozesmáli.
„Dobré ráno, panenko, mohlo by být ještě příjemněji!“ řekl dvojsmyslně kolega.
Naše nová Barbie znovu vypískla. Personalistka chtěla něco říct, ale nakonec mávla rukou a odešla. Barbie šla za ní.
„To je ale panenka!“ neubránil jsem se poznámce.
„Viděli jste ta prsa?“ zeptal se kolega.
„K těm by se člověk hned přitulil!“ zasnil se další.
Skončili jsme u ní doma
Natálie se v naší kanceláři objevovala každý den. Přinášela nové dokumenty a odnášela ty již vyplněné. Pokaždé někdo utrousil nějakou peprnou poznámku. Jednoho dne, když jsem odcházel z práce, našel jsem ji ubrečenou sedět na schodech.
„Co se stalo?“ zeptal jsem se.
„Nic...“
„Vidím, že to není pravda...“
„Zlomil se mi podpatek,“ vzlykla. „Na nových botách, dala jsem za ně tři tisíce.“
Byl zlomený podpatek důvodem k takovým slzám? Nevím. Ale asi je to citlivá dívka.
„Mohu vás odvézt domů?“ nabídl jsem se.
„To by bylo milé.“
Za čtvrt hodiny jsme byli u ní doma. Nabídla mi čaj... a pak se všechno odehrálo tak rychle, že když jsem se po nějaké době snažil vybavit si sled událostí, vždy mi něco chybělo. Ten moment, který rozhodl, že jsme se najednou začali líbat. Možná to byla věta nebo gesto, nebo jsme oba prostě chtěli. Taková touha, která přichází odnikud...
Mám poměr s mladou dívkou
Přiznávám, už od začátku jsem o ní snil. Stejně jako mnoho dlouho ženatých chlapů, i já jsem toužil po hezké, mladé dívce. Ale proč si vybrala mě? Zeptal jsem se jí na to, když mě znovu pozvala k sobě domů.
„Ráda se miluji a momentálně nikoho nemám,“ přiznala upřímně. „A ty jsi milý a hezky voníš. Záleží ti na tom, aby mi bylo dobře. Můj bývalý myslel v posteli jen na sebe. Byl také velmi náročný. Kvůli němu jsem si nechala udělat silikony. Ale stejně to nikam nevedlo.“
Silikony? No, to jsem mohl tušit. S jejími prsy něco nebylo v pořádku, ale nenapadlo mě, že jsou umělá. Doposud jsem měl co do činění se silikonem jen při těsnění sprchového koutu. Ale ten byl v tubě, ne v prsou. Pak mě překvapily její vlasy. Když jsem do nich vklouzl rukou, ucítil jsem něco zvláštního. Rychle jsem ruku stáhl.
„Nekouše to!“ zasmála se. „Mám je prodlužované.“
Pro jistotu jsem už Natálii po hlavě nehladil.
Kluci v práci rychle zjistili, že mezi mnou a Natálií něco je. Pravděpodobně proto, že jsem přestal komentovat její návštěvy v naší kanceláři a už jsem se nesmál hloupým poznámkám svých kolegů. Pak nás někdo viděl, jak spolu nasedáme do auta, a nakonec nás přistihli při líbání na schodech. Zvláštní bylo, že jsem necítil ani stud, ani obavy. Právě naopak. Byl jsem pyšný, že jsem to já, kdo spí s kancelářskou Barbie, panenkou, za kterou se všichni muži otáčeli.
„Rozvádíš se?“ zeptal se mě jednou Venca.
„Ještě nevím...“ odpověděl jsem upřímně.
Úplně se mi zhnusila
To odpoledne jsem strávil s Natálií. Měla menstruaci, takže jsme se nemilovali. Myslel jsem, že to je vhodná příležitost, abych s ní probral můj rozvod.
„Zahrajeme si na starý manželský pár, chceš?“ navrhla. „Takový, který už vůbec nechce sex.“
Vytáhla pizzu z mrazáku a dala ji do mikrovlnky. Pak si sedla ke stolu a začala si prohlížet nehty.
„Musím si vyměnit nehty, ale tentokrát si vezmu gelové místo akrylových,“ prohlásila a začala mi vyprávět o nehtech. Ani jsem nevěděl, že je má umělé! Jedl jsem tu nešťastnou pizzu z mikrovlnky a ona mlela o nehtech. Zacházela do nechutných detailů.
„Dej už pokoj s těmi nehty, Natálko,“ požádal jsem znechuceně a stěží polykal studený, gumový kus pizzy.
Ale moc mě nevnímala. Začala mluvit o plísni na nehtech. A o kosmetičkách, které po vymačkání pupínků klientům nemyjí své nástroje. A co všechno se tím může přenášet. Vyprávěla mi to do nejmenších detailů. Skvělé téma, opravdu... Odložil jsem poslední kousek pizzy, neměl jsem chuť už na nic.
Je úplně blbá
„Máš ráda knihy? Co čteš?“ rozhodl jsem se změnit téma.
„Jak to myslíš?“
„Jak to myslím?“
„No, s tím čtením...“
Tentokrát jsem byl překvapený já. Po chvíli se ukázalo, že Natálie vůbec nečte. Ani knihy, ani noviny, nic. Do kina chodí jen na české komedie, nejraději má ty s Tomášem Matonohou. A v televizi sleduje jen StarDance a nějaké seriály.
Po dvou hodinách naší „hry na manželství“ jsem byl znuděný k smrti. Nezajímaly mě osudy postav ze seriálů ani hodnocení místních kadeřnic...
Když jsem se vrátil domů, našel jsem svou ženu číst knihu. Jakmile mě uviděla, rychle si sundala brýle. Ještě nikdy jsem ji neviděl s brýlemi.
„Nechtěla jsem ti to říkat,“ řekla rozpačitě. „Asi stárnu, zhoršuje se mi zrak.“
Podíval jsem se na ni s úsměvem. Moje chytrá a krásná žena! Jak můžu být takový idiot? Doma mám skutečný poklad, ale nechal jsem se ulovit lacinou napodobeninou! Políbil jsem ji.
Večer, když jsem šel do koupelny, moje žena stála nahá před zrcadlem a smutně se na sebe dívala.
„Za ty roky jsem trochu povislá...“ řekla tiše.
Přistoupil jsem k ní a pevně ji objal. „Já taky. Možná proto k sobě stále víc pasujeme, drahoušku...“
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Související články
