Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Jana měla hezký a spokojený vztah. Byla přesvědčená o tom, že svému snoubenci časem porodí několik dětí. Netušila, že otěhotní tak rychle a navíc s někým jiným.
Někdy se život zdá být jednoduchý, klidný a předvídatelný. Když jsem se dívala na Filipa, myslela jsem si, že znám svou budoucnost. Byl dokonalý partner – milující, věrný, spolehlivý. Nikdy by mě nepodvedl, nikdy by mi neublížil. Věděla jsem to. Jenže já jsem ublížila jemu...
Podvedla jsem ho
Byla to obyčejná oslava u kamarádů. Něco se vypilo, Filip usnul na gauči a já... já seděla vedle Tomáše. Nebyla v tom žádná vášeň, prostě se to stalo. Okamžik, ve kterém jsem překročila hranici, kterou jsem nikdy překročit neměla. Ráno jsem chtěla předstírat, že k ničemu nedošlo. Zapomenout. Chtěla jsem zase být ta samá Jana – Filipova snoubenka, budoucí manželka, matka jeho dětí.
O měsíc později jsem na těhotenském testu našla dvě čárky. Seděla jsem v koupelně na podlaze a zírala na test. Měl by to být šťastný moment, ne? Žena se podívá na test, usměje se, položí si ruku na břicho. Místo toho jsem cítila jen strach. Matematika nelhala. V tu dobu jsme se s Filipem vlastně ani moc nemilovali. Jenže s Tomášem... Zavřela jsem oči a snažila se zhluboka dýchat. Možná jsem to špatně spočítala. Možná se nade mnou osud slitoval a nějakým zázrakem je to Filipovo dítě...
Rychle jsem test schovala do šuplíku a pustila vodu. Podívala jsem se do zrcadla. Můj obličej byl bledý jako stěna.
„Jano?“ ozvalo se za dveřmi. „Je ti dobře?“
„Jo... hned jdu.“
Filip stál ve dveřích, rozespalý a rozcuchaný. „Fakt? Vypadáš nějak divně.“
„Jsem jen unavená, to je všechno...“
„Chceš kafe?“ zeptal se s úsměvem, ale mně se chtělo brečet. Když odešel do práce, sedla jsem si na gauč a na mobilu otevřela těhotenskou kalkulačku. Počítala jsem. Pak ještě jednou. Nebylo pochyb, to dítě čekám s Tomášem...
Čekám dítě s jiným
Večer, když se Filip vrátil domů, objal mě a potichu řekl: „Dneska jsem o něčem přemýšlel. Co kdybychom začali pracovat na miminku?“
Dívala jsem se na něj a došlo mi, že právě dělám rozhodnutí, které všechno změní. „Filipe... já už jsem těhotná...“ zašeptala jsem.
Filip na mě chvíli mlčky zíral. „Vážně? Jani, to je úžasný!“ rozesmál se. „Budu táta!“ Položil mi ruku na břicho, jako by už cítil naše dítě. Nemohla jsem mu to vzít. Musela jsem udělat všechno pro to, aby se nikdy nedozvěděl pravdu.
O dva dny později jsem se sešla s Tomášem. Seděl v hospodě a upíjel pivo. „Jak se vede?“ zeptal se, když mě uviděl.
„Musím ti něco říct. Jsem těhotná...“
„Ví to Filip?“
„Jo. Myslí si, že je to jeho dítě. A tak to i musí zůstat.“
Zhluboka se nadechl a zadíval se mi do očí. „Fakt si myslíš, že je to takhle jednoduchý? Že to prostě budu ignorovat?“
„Musíš...“ požádala jsem ho.
Dlouho mlčel. „Dobře. Když to tak chceš...“
Rodina něco tuší
Těhotenství se mi neskutečně vleklo. Někdy jsem byla štěstím bez sebe, jindy jsem po nocích brečela pod tíhou viny. Pak přišel den porodu. Když Filip poprvé vzal malého Adama do náruče, měl slzy v očích. „Je nádherný, Jani.“ Byl tak šťastný...
Pak přišly první pochybnosti. „Vůbec ti není podobný...“ zašeptala dramaticky jeho máma. Filip nic neřekl, ale viděla jsem, že v něm něco hlodá.
O pár dní později dorazil balíček od Tomáše. Filip si prohlížel plyšového medvěda a kartičku. „Od Tomáše?“ zeptal se podezíravě.
„No... Asi nám přeje...“
„Dlouho jsme se neviděli. Je zvláštní, že zrovna teď posílá dárek...“ zamyslel se Filip.
Cítila jsem, jak mi po zádech stéká pot. „Chtěl asi být milý...“ zkusila jsem to zachránit, jenže tehdy se na mě Filip poprvé podíval jinak...
Vyhrocené setkání
Jednoho dne zaklepal na naše dveře Tomáš. Možná chtěl jen pozdravit, možná něco říct. Nedostal šanci. Filip se podíval na něj, na mě a pak na malého Adama. A poté to přišlo. Chytil Tomáše za límec a přitlačil ho ke zdi. „To jsi byl ty, že jo?“ zasyčel.
„O čem to mluvíš?“ hlesl Tomáš.
„O dítěti!“ zařval Filip.
Měla jsem pocit, že se mi zastavilo srdce. Musela jsem něco udělat. Ale co? „Filipe...“ začala jsem zoufale, ale on se na mě ani nepodíval.
„Řekni mi pravdu... Tomáši,“ pronesl vztekle.
V duchu jsem se modlila, ať poví cokoliv jiného. Ať si něco vymyslí. Ale Tomáš se podíval na mě a zašeptal: „Jo. Je to moje dítě...“
Filip ho pustil. Ještě jednou se na mě podíval, jeho pohled byl plný bolesti. A odešel. Ten den už se nevrátil. Od té doby mi od něj přišla jen jedna zpráva: „Nechci tě už nikdy vidět.“
Četla jsem ji pořád dokola. Po tvářích mi tekly slzy. Takhle skončil můj vysněný vztah. Tomáš se také už nikdy neozval. Zůstala jsem sama, sama s dítětem, které mi den co den připomínalo, co jsem udělala. Jak jedna noc – jeden jediný okamžik – může zničit celý život. Nebylo dne, kdy bych toho nelitovala. Ale některé chyby už prostě nejde napravit...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
