Jana až po čtyřech letech společného života poznala pravou tvář svého přítele Jakuba. S bolestí v srdci musela udělat drastický řez. Nesnesla by spojit svůj život se simulantem a zlodějem.
Po zkušenosti, kterou jsem zažila, mám pocit, že už nikomu nemohu věřit. Ani po čtyřech letech vztahu jsem netušila, čeho je můj přítel Jakub schopen.
Přítel na mě působil jako silná osobnost a dobrodruh
Jakub mi imponoval. Vysoký muž, který měl pro strach uděláno. Vyráželi jsme spolu do hor, kde jsme trávili v divočině i několik dní. Nebo jsme jezdili autem na Balkán, kde Jakub vždy vše vyřešil. Měla jsem s ním pocit, že se mi nemůže nic stát. Jakub nebyl agresivní, ale když bylo třeba, uměl se poprat. Byla jsem si naprosto jistá, že kdyby bylo potřeba, rval by se do posledních sil, jen aby mě ochránil. Po necelém roce jsme spolu začali žít v jeho bytě.
Divoké noci a vášnivé milování jsme zažívali několikrát do týdne. Vzpomínám na tu dobu ráda. Byla jsem absolutně šťastná. S Jakubem jsme si vztah nastavili rovnocenně. Na všem jsme se rovným dílem podíleli. Jak finančně, tak co se týče úklidu nebo vaření. Jediné, co jsem ohledně Jakuba nechápala, bylo jeho obstarávání peněz. Pracoval v autoservisu a mimo to kupoval auta v cizině, dal je trochu do kupy a prodal je dál.
Jeho křivé jednání mi nebylo po chuti
Bydleli jsme spolu přesně dva měsíce, když jsem přišla domů z práce a našla Jakuba ležet na gauči. „Lásko, uklouznul jsem v zaměstnání a jsem na neschopence, mám dost naraženou kostrč,“ oznámil mi s bolestným výrazem ve tváři. Pečovala jsem o něj dva týdny. Jednou jsem se vracela dříve z práce, projížděla jsem okolo garáže a viděla, jak Jakub opravuje další auto na kšeft. Při vzpomínce, jak se nechává obskakovat a nevstane celé odpoledne z gauče, mi to pořádně hnulo žlučí.
Jakub vydržel na neschopence do doby, než dal do pořádku auto k prodeji. Bylo mi nepříjemné, když jsem ve městě potkala jeho šéfa, který se dotazoval na Jakubův zdravotní stav. Po mé odpovědi, že leží na gauči a má bolesti, mi šéf naznačil, že ví o jeho lži. Hned, jak se Jakub objevil v zaměstnání, dostal výpověď. A ze stejného důvodu dostal výpověď i z další práce. Opět simuloval pracovní úraz a zůstal doma po dobu opravy auta dovezeného z Německa. Nesouhlasila jsem s jeho chováním, rázně jsem ho odsoudila, ale Jakub měl jasno. Našel jednoduchý způsob, jak si přijít k penězům.
Přítel začal v práci i krást, utekla jsem od něj
Aby toho nebylo málo, Jakub v novém zaměstnání kradl náhradní díly do automobilů. Každý jednou udělá chybu, a tak i Jakub jednou přehlédl kamerový systém a poskytl zaměstnavateli důkazní prostředek. Protože v zaměstnání laškoval se sekretářkou, prozradila mu, že se jeho krádež řeší u vedení a zvažují rozvázání pracovního poměru. A nebyl by to Jakub, aby situaci nevyřešil po svém. Uklouzl na pracovišti a narazil si záda.
Jenže já už to nemohla dál snášet. Při pohledu na Jakuba jsem už neviděla přítele a ochránce, ale zloděje a křiváka. Jakubovi bylo jedno, jaké problémy způsobí zaměstnavateli. Viděl jen sebe a čas, který svým husarským kouskem získal k tomu, aby opravil další auto. A tak když odešel do garáže, sbalila jsem si věci, odvezla je k rodičům a dojela k Jakubovi.
Ten mou informaci o odstěhování vzal s naprostým nezájmem. Asi jsem do něj poslední dobou šila často a tušil, že náš vztah nemá budoucnost. Mně se ulevilo. Sice už mám svůj věk a jsem bez partnera, ale já žiji podle zákonů a nestrpím vedle sebe někoho, kdo je podvodník.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.