Jana je vdaná za Slávka už 25 let. Celou dobu mu byla věrná. Byla především matkou a manželkou, která zajistila pohodu celé rodině. Na třídním srazu ale překvapila samu sebe, jelikož stačilo pár skleniček vína a oddala se vášni se spolužákem.
Už je to týden, co jsem byla na třídním srazu. Podvedla jsem na něm manžela. Líbala jsem se se spolužákem, kterého jsem kdysi platonicky milovala.
V rodině jsem byla vždy až na posledním místě
Celý život jsem byla manželovi Slávkovi věrná. Taková puťka domácí. Starala jsem se o děti a náš domov. Vždy bylo navařeno, děti čisté a domácí úkoly hotové. Když přišel Slávek z práce nebo z fotbalu, dostal večeři a čekala na něj usměvavá manželka. Starala jsem se o rodiče, pomáhala tchyni s tchánem a byla tu pro všechny. Vlastně jsem se dlouhé roky zanedbávala.
Nikdy jsme neměli moc peněz. Udělali jsme si ale systém, kdy se platilo to nejdůležitější a stanovovaly se priority. A ty byly jasné. Nejdříve vše pro děti. To obsahovalo kroužky, školní výlety, sportovní potřeby a oblečení. Potom byl v hierarchii manžel a jeho sportovní potřeby. Když někdy něco zbylo, mohla jsem si něco koupit i já. Takže jsem chodila občas ke kadeřnici, ale na první kosmetiku jsem šla až před pár lety.
Po odchodu dětí z domu jsem o sebe začala pečovat
Slávek je dobrý manžel. Pracuje jako dělník v místní továrně a jeho vášní je fotbal. Hraje ho od mládí na amatérské úrovni a zabere mu to dost volného času. Dvakrát týdně trénink a o víkendu zápas. Kromě zimních měsíců s ním nemůžeme počítat, a tak jezdíme na dovolené zásadně mimo sezónu nebo v létě vyrážím s dětmi na výlety a dovolené sama. Nyní jsou děti už vysokoškoláci a nebydlí s námi.
Já se začala cítit odstrčená. Můj smysl života vylétl z hnízda a manžela zajímá jen fotbal. Konečně máme trochu více peněz, jelikož děti chodí na brigádu. Začala jsem se tedy o sebe víc starat. Kadeřnice, kosmetika, manikúra a občas masáž. Nicméně Slávek si změny nevšiml. I kdybych chodila v pytli od brambor, bylo mu to jedno.
Jediná lichotka stačila k tomu, abych podvedla manžela
Minulý týden jsem o sobě na třídním srazu zjistila hroznou věc. Příjemně jsem se bavila, pili jsme víno a lichotil mi jeden spolužák, kterého jsem kdysi platonicky milovala. Šeptal mi do ucha: "Jani, ty jsi nádherná. Jsi krásnější než ve škole." Bylo mi to velmi příjemné. Už celá desetiletí jsem neslyšela nic tak hezkého. Spolužák se nabídl, že mě doprovodí domů. Já souhlasila. V parku mě opřel o strom a líbali jsme se. Bylo to vzrušující a vůbec nemám výčitky svědomí.
Tedy trochu ano, jelikož mě děsí moje chování. Celý týden přemýšlím, čeho jsem schopná. Jak lehce jsem podlehla svodům a touze. Ani zodpovědnost vůči manželství mě neodradila od toho, abych ho podvedla. Z tohoto zážitku budu dlouho žít a nedovolím, abych zapomněla jediné slovo z toho krásného večera. U Slávka doslova žebrám o každý projev citu. Sám od sebe mi nikdy neřekne, že mi to sluší. A spolužák mi doslova pohladil duši. Černé svědomí z polibku je oproti naplněné duši banalitou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.