Jana (67): Na stará kolena jsem se dočkala svatby, i když jsem o ní vůbec nestála

Byla jsem dva roky rozvedená, když jsem poznala Eduarda. Rozvedeného muže ve stejném věku. Oba jsme chtěli mít po svém boku někoho, s kým občas zajdeme do kina nebo pojedeme na výlet.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (70): Po smrti manžela jsem dostala vdovský důchod. Moje děti hned zacítily peníze

První roky vztahu byly nejkrásnější

První roky našeho vztahu naplnily naše očekávání. Každý bydlel ve svém bytě a když byla síla či nálada, domluvili jsme si rande. Bavilo mě to. Vztah bez starostí. Z Eduarda jsem měla jen to příjemné. Milovala jsem se vyfiknout a vyrazit do společnosti. Pokaždé jsme zašli na kávu a potom za kulturou. A občas rande pokračovalo i u jednoho z nás do rána. V padesáti jsem žila svůj sen.

Dodnes žijeme odděleně. Jen s tím rozdílem, že víkendy trávíme společně. Poctivě se střídáme. Dva víkendy u mě a dva u Eduarda. S tím rozdílem, že Eda má kromě bytu i chalupu. Tak tam jezdíme celé léto. Nemáme problém si pomoct. Já ráda Eduardovi upeču jeho milovanou bábovku a on mi opraví kapající kohoutek, ale zachovali jsme si tolik potřebné soukromí. Už když jsme se poznali, byli jsme v pokročilém věku a měli jsme své stereotypy a nešvary.

Mohlo by Vás zajímat:

Čestmír (75): Do domova důchodců jsem se těšil. Mají mě tam rádi a tančím víc jak zamlada

Vše má svůj vývoj, i náš vztah

Samozřejmě od začátku známe svoje děti i vnoučata. Když je nějaké oslava, zúčastníme se jako pár. A jako pár nás naše rodiny berou. I když jsme spolu nikdy neměli společnou domácnost. Moje vnoučata říkají Eduardovi dědo a obráceně. Od dětí dostáváme k Vánocům společné víkendy nebo zážitkové večeře. V pracovní den si oba žijeme jak potřebujeme. Eduard chodí hrát šachy s kamarády a ještě chodí na brigádu. Já hodně hlídám vnoučata.

Tento zajetý styl života mi vyhovoval. Nic jsem nechtěla měnit. A i Eduard byl podle jeho slov spokojený. O to víc mě šokovala jeho žádost o ruku, která přišla před rokem. Byli jsme na výletě na Karlštejně. Po prohlídce jsme zašli na kávu a tam Eduard vytáhl prsten a zeptal se mě: "Janičko, mám tě moc rád a byl bych poctěn, kdybys byla mojí ženou. Manželkou." Koukala jsem na něj pravděpodobně s vytřeštěnýma očima.

Mohlo by Vás zajímat:

Břetislav (75): Přepsal jsem dům na vnuka, teď mě jeho žena posílá do domova důchodců. Asi by byla radši, kdyby bylo po mně

Můj přítel mě umí pořádně překvapit

Asi viděl můj udivený výraz a hned dodal, že na našich životech nic měnit nebudeme. Zůstane vše při starém, jen by byl rád, kdybychom ten náš vztah nějak oficiálně potvrdili. Souhlasila jsem a snažila se předstírat nadšení a radost. Ale uvnitř jsem věděla, že jsem souhlasila jen proto, abych Eduarda neranila. Abych ho neztrapnila tím, že mu v restauraci začnu vysvětlovat, proč to vidím jako pitomost.

A tak jsme se na radnici vzali. Já si kvůli tomu koupila světle modrý kostýmek a Eduard měl nový oblek. Svatby se zúčastnili naše děti s rodinami a pár kamarádů. Po obřadu jsme zašli na oběd. Na nové jméno si těžko zvykám, ale když o tom tak přemýšlím, tak mě Eda překvapil, jaký v něm dřímá romantik. V našich životech se vůbec nic nezměnilo. A jsem za to ráda. Takže jsem vdanou paní a manžela vídám jen o víkendu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (62): Na stará kolena jsem se rozhodla studovat. Manžel to nechápe, ale já si lepší důchod neumím představit