Jarmila si letos nemohla dovolit zaplatit dětem tábor, takže se domluvila s tchyní, že stráví dva týdny u ní na vesnici. Budou na čerstvém vzduchu a najdou si nové kamarády. Stačilo jen pár dní, aby se tchyně ukázala v tom nejhorším světle.
Letos jsme s penězi trochu na štíru. Když jsem si představila, že děti budou celé prázdniny doma a nepojedou na tábor, mrzelo mě to. Manžel i já máme pořád nějakou práci, takže jsme se jim nemohli dostatečně věnovat. Pak manžel přišel se spásným nápadem...
Chtěla jsem dětem dopřát hezké léto
Anička (13) a Patrik (11) jsou sice dost zkušení na to, abych je mohla nechat doma samotné a v klidu jela do práce, ale přesto jsem chtěla, aby v létě zažili i něco jiného. Chodit každý den do stejného parku časem omrzí každého. A tak jsme s manželem uvažovali nad tím, co jim vymyslet na léto.
Nejdřív byly ve hře zajímavé tábory, ale ty lepší se šplhaly k deseti tisícům a rychle byly vyprodané. My bychom si je stejně nemohli dovolit. Škoda, že už nežijí moji rodiče. U nich by měli Anička a Patrik báječné prázdniny...
Pak manžel přišel s tím, že se zeptá své maminky. Myslela jsem, že to nevyjde, protože s tchyní se moc nemusím. A ona k nám ani nějak často nejezdí. Ale nakonec kývla a slíbila, že si děti vezme na dva týdny.
Děti strávily prázdniny u tchyně
Než manžel naložil děti do auta a zamířili za tchyní, požádala jsem je, aby moc nevyváděly. Tchyně je starší paní, která žije sama a má svůj denní režim. Ten si asi nenechá narušit. Takže kdyby bylo večer něco zajímavého v televizi, ale babička řekne, že má svůj seriál, prostě nemají protestovat. Políbila jsem je a vyslala vstříc létu na vesnici.
Anička už má mobil, domluvily jsme se, že mi každý večer může zavolat nebo alespoň poslat zprávu, abych věděla, jak se mají. První večer mi přišla jenom strohá SMS, že je všechno v pořádku a jdou spát. Bylo asi půl osmé. Trochu mě to překvapilo, ale řekla jsem si, že možná je unavil pohyb na čerstvém vzduchu. Doma je musím honit po bytě ještě v půl desáté a to stejně nechtějí jít spát.
Další kontakt nastal až za dva dny. Anička mi šeptala do telefonu, že už tři dny jí jenom lečo a je jí z toho špatně. Zděsila jsem se. Vím bezpečně, že ani jedno z mých dětí nemá lečo mezi oblíbenými jídly. Jak je možné, že jim babička nenavařila nějakou dobrotu?
Tchyně urazila moje děti
Místo dvou týdnu nakonec děti strávily u babičky necelý týden. Musela jsem pro ně zajet, protože když mi Anička volala podruhé, slyšela jsem jak tchyně řve na Patrika. Žádala jsem Aničku, aby mi ji dala k telefonu, ale tchyně to odmítla. Dokonce mi nebrala telefon, když jsem volala přímo jí.
A tak jsem sedla do auta a ještě ten večer dorazila za tchyní. Děti mi nadšeně vyběhly vstříc a prosily mě, abych je k babičce už nikdy neposílala. Byla jsem tak naštvaná, že jsem měla sto chutí vrazit té staré ropuše facku. Ale ovládla jsem se a jen jsem jí stroze řekla, že si beru děti domů a jdu jim zabalit.
Nepustila mě dovnitř. Místo toho mi před nosem zabouchla dveře. Po chvilce čekání vyhodila ven dva ledabyle zabalené kufry. "Tady máš věci těch spratků. Nevychovanější děcka jsem v životě neviděla," pronesla jedovatě, odplivla si a opět zabouchla dveře. Zabušila jsem na ně a chtěla se pohádat, ale Anička mě chytla za ruku a řekla, že už chce jít domů. A tak jsme šli. Jen mě mrzí, že místo hezkých prázdnin je čekala taková hrůza...