Jarmila a její manžel Libor se odcizili kvůli náročnému budování firmy. Pod tíhou starostí zapomněli na to, že jsou i partneři. Jarmila cítila, že se jejich vztah řítí do záhuby. Ale že to bude taková smršť, to nečekala.
S manželem Liborem jsme založili firmu specializující se na kamionovou dopravu. Nebyl to jednoduchý způsob podnikání. Problémů bylo víc než dost.
S manželem jsme se v soukromí odcizili
Postupem času se nám narodil syn a za dva roky dcera. Nikdy jsem s nimi nebyla doma, hned jak to šlo, jsem částečně naskočila do pracovního procesu. Naštěstí jsem měla maminku, která děti pohlídala.
Byly to zběsilé roky. Přes den práce ve firmě, v podvečer se věnovat dětem a večer úklid domácnosti a vaření. Bylo náročné nepřenášet pracovní spory do osobního života. Umět se naladit do jiného režimu - ze spolupracovníků na partnery a rodiče. Jak skvěle nám šlo spolupracovat a řešit složité situace ve firmě, o to hůř nám to klapalo v osobním životě. Tam jsme se rok od roku stále více odcizovali.
Manžel se začal po večerech někam vytrácet
Začalo se to projevovat tak, že jsme si začali hrát s dětmi odděleně, každý udělal své domácí povinnosti a už jsme neměli chuť spolu trávit čas. A to nemluvím o intimním životě. Ten prakticky neexistoval.
A pak jsem si začala všímat, že Libor stále častěji odcházel na jednání odpoledne a pozdě večer. Domů se vracel v době, kdy už jsem spala. Tehdy už jsem znejistěla. Mnohokrát jsem se Libora ptala: „Lásko, máme ve firmě problémy, o kterých nevím? Netajíš mi nemoc?“ Snížila jsem se už i k tomu, že jsem mu naznačovala, že život není černobílý a pochopím, jestli někde uklouzl a měl milenku. Prý ale o nic takového nejde.
Jeho milenka mi sdělila, že je těhotná
Rozuzlení situace ale na sebe nenechalo dlouho čekat. Jednoho dne jsem se chystala domů z práce, manžel ještě něco vyřizoval u automechaniků v dílně, a najednou slyším křik. Nejprve z dílny, pak se ten křik přibližoval, až jsem zvedla hlavu a před očima viděla, jak se mi hroutí svět.
Do místnosti vběhla žena asi o deset let mladší než já. Za ní se řítil můj manžel, bílý jako stěna. Jedním dechem mi sdělila: „Vy jste Liborova žena? Mám s ním půlročního syna. Celou dobu mi slibuje, že se rozvede a bude se mnou.“ Došla jí prý trpělivost a přišla to vyřešit za něj. Neměla jsem slov. Jen jsem stála. Pak jsem se sebrala a odešla.
Když jsem se dostala z nejhoršího, vyřešili jsme s manželem majetek, péči o naše dvě děti a samozřejmě i konec našeho manželství. Dnes jsem s dětmi spokojená, žijeme ve větším klidu a máme čas na výlety a zábavu. Vlastně musím přiznat, že se mi ulevilo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.