Jarmila je už delší dobu znepokojená tím, jak se její dcera chová. Neustále svého muže peskuje, organizuje mu život a nedává najevo žádnou vděčnost. Když Jarmila zjistila, že má zeť milenku, nebyla překvapivě vůbec v šoku. A dceři se snaží otevřít oči...
Jako správná matka bych měla stát za svým dítětem, ať se děje cokoli. Ale jsou určité meze. Když vidím, že se moje dcera se chová s prominutím jako husa, která si svého muže neváží, nemůžu se jí zastávat. A dokonce se nedivím, že mému zeťákovi došla trpělivost a našel si bokovku...
Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o nevěře
Dcera se k němu nechová vůbec hezky
„Víš, Jarmilo, já už to s Helenou nezvládám,“ řekl mi jednou mezi řečí můj zeť David. Seděli jsme v kuchyni u kafe, zatímco Helena byla venku s kamarádkou. „Pořád mě jen sekýruje, nic jí není dobré. Makám jak blbec a ona pořád fňuká, jaký jsme chudáci a jak bych s tím měl něco udělat.“
Přikývla jsem. Sama jsem si toho už dlouho všímala. Helena nikdy nebyla snadná povaha, ale co se vdala, jako by se její chování ještě zhoršilo. Všechno musí být podle ní, trávení víkendů, dovolených, zařízení i chod domácnosti. A David má jen poslouchat a fungovat, jak si ona přeje.
„A zkoušel jsi jí to říct?“ zeptala jsem se opatrně.
„Jo, ale vždycky to skončí hádkou. Myslí si, že přeháním.“
Věřím, že to nemá lehké, je na rozdíl od ní kliďas, co spory nemá rád. A tak se do nich nerad pouští. Častokrát raději mlčí, jen aby měl klid. Kolikrát jsem si říkala, jak to může vydržet. A že by už jako správný chlap měl bouchnout do stolu. Jenže se Heleny bojí. A když už se jí odváží něco říct, nechá se úplně zahnat do kouta. A to mé dceři náramně vyhovuje. Je ředitelkou nejen ve školce, ale také v rodině. A zvykla si, že všichni fungují, jak ona píská.
Jeho nevěra mě vlastně nepřekvapila
Když jsem se náhodou dozvěděla, že má David milenku, vlastně mě to ani nepřekvapilo. A co víc, ani jsem mu to neměla za zlé. Od rodiny odcházet nehodlá, snaží se být dále spolehlivý otec a poslušný manžel. Ale potřebuje občas z toho “blázince” někam uniknout. „Vždyť kdo by chtěl žít s někým, kdo ho jen peskuje?“ přemýšlela jsem nahlas. Chvíli jsem sice měla výčitky, že také zrazuji svou vlastní dceru, ale pak mě to přešlo. Je to drsné, ale nejde to jinak. Tohle je bohužel realita, kterou způsobila. A já se teď snažím, aby prozřela a podívala se také pravdě do očí, dokud je ještě čas.
Helenu jsem se snažila nenápadně varovat. „Víš, možná bys měla trochu změnit přístup,“ nadhodila jsem během návštěvy. „Muž potřebuje taky trochu uznání a péče. Nebo uteče jinam.“
„Mami, nech toho,“ odsekla mi. „My dva jsme v pohodě. Ty pořád vidíš problémy tam, kde nejsou. A kdo by taky chtěl takového ňoumu?“ řekla sebejistě.
„Aby ses nedivila holčičko...” řekla jsem nakonec, ale bylo mi jasné, že má slova nebere vážně.
Bojím se, jak to dopadne
Vidím, jak je David čím dál víc nešťastný a Helena si žádné problémy nepřipouští. Trápí mě to. A bojím se, že jednoho dne si David opravdu sbalí kufry a odejde za jinou ženou. A Helena si snad konečně uvědomí, že není takový ňouma, jak si myslela. A že ho vlastně vyštvala sama. Jenže to už může být pozdě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.